ANALÝZA

Český rozhlas nepravdivě obvinil senátora Dienstbiera a nedokázal se ani omluvit

28. 4. 2010 / Štěpán Kotrba

Redaktor zpravodajství, stejně jako v roce 2006 řízený Hanou Hikelovou, opět zveřejnil jednozdrojovou informaci. Tentokrát zdrojovanou prý z Ústavu pro studium totalitních režimů, ke které navíc jako "nezávislého experta" přizval bývalého šéfa polistopadové vojenské rozvědky Ándora Šándora, později poradce předsedy ODS a předsedy vlády Mirka Topolánka (ODS).

Věc, které si prozatím na Hrbáčkově kauze nikdo nevšiml, je rozpor mezi tvrzeními redakce ČRo a ÚSTRku. Jak je možné, že instituce, která má spravovat svazky, neví, kde svazek je a ten se najde jakoby "náhodou" až další den, ukrytý v žádosti senátora Mejstříka...? Nebo se Hrbáček vůbec neobtěžoval Dienstbierův svazek dohledávat a spokojil se s tvrzením svých "zdrojů"? Radiožurnál tvrdí, že "se snažil získat Dienstbierův spis od půlky března, ale neúspěšně." Jinými slovy: věděl, že spis existuje, pouze k němu nedostal přístup. Za tak dlouhou dobu musel tedy vědět i to, že spis nebyl skartován... ÚSTRk tvrdí ústy svého mluvčího: "Ústav pro studium totalitních režimů žádal o tyto materiály, konkrétně o svazek ze Zpravodajské služby Generálního štábu, a z Archivu bezpečnostních složek mu bylo odpovězeno, že je od archivu Zpravodajské služby Generálního štábu nedelimitován." Co znamená slovo "nedelimitován"? Slovník cizích slov uvádí, že "delimitace" je "vymezení působnosti". V tomto významu to znamená, že "nedelimitovanému" svazku "nebyla vymezena působnost" - není ještě rozhodnuto, zda může být zpřístupněn pro bádání veřejnosti. I to ale není v případě spisu vedeném rozvědkou na Dienstbiera pravda, protože spis byl vydán v rámci žádosti senátora Mejstříka, který si jej ale nevyzvedl. A v žádném případě to neznamená, že je spis "skartován". Nepravdivé informace jsou překvapující zvlášť u instituce, jejíž zaměstnanci mají tu drzost útočit na svého nového ředitele. V ÚSTRku je nejspíš takový nepořádek, že instituce neví, kde má své spisy a kdo s nimi právě zachází. To je jedno zjištění.

Jakým způsobem řídí Hana Hikelová zpravodajství Českého rozhlasu, jestliže u takto závažných obvinění připouští utajené zdroje svých redaktorů a neprověřuje pravost informací, o která se opírají tvrzení, které vysílá jako ZPRÁVU? Podle vysílacího zákona je zodpovědnou osobou vysílatel. Tedy rozhlas. Podle Kodexu musí být zpráva založena na spolehlivě z minimálně dvou zdrojů ověřených faktech, nikoliv na domněnkách. Z dokumentů je podle ČTK ale patrné, že v Dientsbierově případě nešlo o vědomou spolupráci. Nešlo totiž o žádnou, ani nevědomou spolupráci. To je druhé zjištění.

Otřesnou ukázkou uvedení křivého obvinění ze spolupráce Dienstbiera s tajnou službou je titulek, který včera zveřejnil Radiožurnál : "Dienstbier byl z evidencí tajné služby vyřazen". Radiožurnál nenapsal, že "Rozhlas nepravdivě obvinil Dienstbiera ze spolupráce s vojenskou rozvědkou" či "Dienstbier nikdy s rozvědkou nespolupracoval, omlouváme se za mylnou a zavádějící informaci" ale pouze, že "Dienstbier byl vyřazen". Ani slovo omluvy, ani stín pochybností o vlastní lajdácké a bulvární práci. Článek navíc dál papouškuje nesmysly, vzniklé pro první článek. Otřesný stav kontroly zpráv v rozhlase je třetí zjištění.

Podle interních informací z rozhlasu dal Hrbáček výpověď. Dal ji jen o chvíli dřív, než by ji dostal. Je otázka, zda by měla i nadále Hana Hikelová řídit zpravodajství. Zveřejnění Kubiceho zprávy spadalo také do její kompetence a redaktora Hrbáčka vášnivě hájila v diskuzi o možném porušení zákona o ČRo. Jednou se profesionální chyba stát může. Dvakrát už ale ne. Neomluva Dienstbierovi a pokus okecávat zjevnou neprofesionalitu redaktora i jemu nadřízených osob v následující zprávě svědčí buď o politické objednávce, nebo o naprostém diletantismu. Obojí je pro ředitelku zpravodajství smrtelný hřích. Neomluvila-li se redakce, měl by tak učinit vysvětlujícím tiskovým prohlášením generální ředitel Českého rozhlasu. Nemá se za co stydět. On nepochybil. Rázné personální kroky, které jsou v jeho kompetenci, ještě učinit může. A měl by. Vedení Českého rozhlasu nemůže dělat, jakoby se nic nestalo. Stalo se.

26. 4. 2010 ČRo 1, Jan Hrbáček: "Dienstbiera vedla vojenská rozvědka jako spolupracovníka" ZDE

Jako komentář řeknu pouze jednu větu na adresu Jan Hrbáčka a jednu na adresu Hany Hikelové : Hrbáček je žurnalistické prase a nemá už čtyři roky co pracovat v rozhlase, neboť jeho novinářské způsoby nemají nic společného ani s veřejným zájmem, ani s kodexem novináře Českého rozhlasu. Je mi smutno z postupu Hany Hikelové, kterou jsem doteď považoval za profesionálku. Po "neomluvě" v článku šéfredaktora Součka a redaktora Suchana se domnívám, že by nadále Hikelová neměla být v žádné vedoucí pozici v redakci zpravodajství a měla by zvážit své další působení v Českém rozhlase.

Autor byl tři roky členem Rady Českého rozhlasu.

Matěj Stropnický: je na místě se ptát ZDE

Vytisknout