Odluka - je, či není?

30. 4. 2010 / Štěpán Steiger

Nemám na tuto otázku odpověď, proto se ptám veřejně. Když ČT - čili státem podporovaná, někdy zvaná veřejná televize - ukazovala (předváděla) kardinála Vlka v momentech, kdy vykonával svůj církevní (tedy nestátní) úřad, považoval jsem to za úklon té části veřejnosti, která představuje křesťanské věřící (i když pouze věřící pouze katolické víry). Byť šlo podle mého soudu o předvádění nepatřičné, říkával jsem si - budiž. Ale způsob, kterým nyní oficiálně prostřednictvím biskupské konference zasahuje katolická církev do politiky v této zemi, není jenom nepatřičný - je odsouzeníhodný, protože přesahuje meze, které jsem až dosud považoval za dané. Tak jako je úředně náboženství věcí soukromou, musí být v politice i politický názor církve - zdůrazňuji: této církve, jelikož nevím o žádné jiné, která by postupovala stejně - odmítnut, a to důrazně.

Dovede si třeba někdo představit, že by sdružení českých muslimů vyzvalo (třeba nepřímo) své členy nehlasovat pro ty kandidáty, kteří vystupují proti islámu? Jsem přesvědčen, že je na čase, aby se katolická církev omezila (a veřejnost ji omezila) na činnosti takzvaně sobě vlastní (jako bývalý katolík vím, které to jsou). Nepatří k nim zasahování do politiky. Chartistická minulost biskupa Václava Malého mu ne dává žádnou pravomoc, aby jako představitel církve doporučoval politické strany. Může přece svoje názory sdělit prostřednictvím kteréhokoliv média s tím, že Václav Malý jako soukromá osoba (byť "v civilu" biskup) se domnívá, že jisté strany by voliči neměli preferovat.

Za nepatřičné ovšem považuji v této souvislosti i žehnání lékařských nástrojů - pokud je nezakoupila katolická charita - jak to právě předvedl novopečený primas v nemocnici Na Homolce. Taková gesta sice změnu náboženského přesvědčení sotva vyvolají, ale tento stát (pokud není nemocnice soukromý majetek) by neměl veřejně dávat přednost žádné náboženské instituci. Nebo stojí snad ČR na náboženském základě? Nedovolme, aby to zástupci státu předstírali. A nezapomínejme ani v České televizi, že máme desítky úředně registrovaných náboženských skupin, které by mohla čas od času ukázat - v době potřebné tolerance by široká veřejnost měla vědět, že katolická církev je pouze jednou z mnoha.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.4. 2010