Bouře ve sklenici vody -- aneb proč a jak (ne)číst Nevařila

3. 4. 2010 / Jiří Jírovec

Nesmírně zajímavý je ale předposlední odstavec:

"Celkově je možno souhlasit, že v současném systému, ať už ho nazveme jakkoliv, je obrovská řada problémů, které minimálně zpochybňují, když už ne přímo vylučují, jeho dlouhodobou opodstatněnost a racionalitu (o humánnosti nemluvě). Bez ohledu na to, zda systém nazveme demokratickým a ten minulý nedemokratickým. To ale, dle mého názoru, vůbec neznamená, že předchozí režim byl automaticky lepší. Je nutné provádět nezaujatá srovnání minulosti, ale do budoucnosti bych se raději orientovala na jiná řešení, než jakými byl státně plánovací a byrokratický režim v ČR."

V jeho první části jsou vlastně shrnuty důvody, proč František Nevařil svoje články píše. Ono totiž nedává smysl nahrazovat systém, který poskytoval životní jistoty všem modelem, který je slouží menšině. Iloně Švihlíkové bohužel zcela uniká, že by se ke starému systému těžko někdo vracel, kdyby ten nový byl opravdu lepší. Je jistě škoda, že Švihlíková ani v náznaku nevysvětluje, na jaká řešení by se chtěla do budoucna orientovat. A hlavně, jak je prosadit.

Jan Čulík se na Nevařilův článek dívá ze zcela jiného zorného úhlu.

Na jedné straně zůstává v zajetí dávno zdiskreditované teorie, že "demokratické" volby dávají politikům legitimitu. Jaký mandát mají třeba američtí a nebo kanadští politici, kteří si hlasy de facto kupují v systému, který žádnou změnu neumožňuje?

Na druhé straně svým způsobem naznačuje, že havlovsko -- klausovská klika byla legitimní. Jenže pak pokračuje:

"Namítnete, že František Nevařil má pravdu v tom, že dnešní globalizační tlaky na ČR jsou úpornější a že dnešní čeští politikové lezou kamsi západním spojencům stejně tak, jako to činili protagonisté komunistického režimu vůči Sovětskému svazu. Budete mít jistě pravdu, jenže rozdíl je zase v tom, že dnešní čeští politikové nikomu do zadku lézt nemusejí, je to jejich vlastní volba, motivace je domácí, interní, za komunismu byla vnější, externí."

Dávají snad demokratické volby mandát k takovému jednání? Domnívám se, že nikoli. Nebylo snad Československo vstoupeno do NATO za cenu několika čestných doktorátů pro smetánku českých ješitů? Jan Čulík snad není tak zoufale naivní, aby skutečně věřil, že Západ po roce 1989 nevyvíjel na Československo žádný tlak a všechno bylo "náše dělo"...

Jan Čulík zmiňuje "Biafru ducha" v předsametovém Československu. No dobře, "reformní intelektuálové" (co to znamená ?) neměli do roku 1989 na růžích ustláno. Jenže co vytvořili, když vypukla dvacetiletá svoboda? Chce-li čtenář zažít současnou Biafru ducha, může si dopřát tento pořad ČT .

Vytisknout