SCIO ukazuje, jak bude asi vypadat plánovaná privatizace školství

1. 4. 2010

Zaujala mě znovu oživená diskuze na téma testů SCIO. Především bych chtěla zareagovat na reakci pana Bohumila Kartouse, píše Alexandra Wolfová.

Souhlasím s panem Kartousem v tom, že testy OSP mají svůj význam a z hlediska vysokých škol nejen u nás, ale i v zahraničí a hrají důležitou roli při výběru studentů. V tomto směru jistě bude shoda i mezi oponenty pana Kartouse. Netroufám si ani zpochybňovat samotný obsah testů obecně, respektive jejich validitu, i když při množství v jakém se v posledních letech používají, jistě dochází i k tomu, že se v některých případech stávají nevhodným sítem pro výběr uchazečů. Za to však nemůže společnost SCIO, ale její zákazníci, kteří si její služby kupují.

Za diskutabilní však považuji tvrzení, že SCIO testy není možné se opakovaným testováním naučit a že toho společnost SCIO nevyužívá ve svůj prospěch. Jak už napsal ve své reakci pan Ivan Koutník, testy jsou si velmi podobné a stačí, když se naučíte základní schémata testových otázek a víte tak dopředu, jakou formu bude mít odpověď a na co je třeba se soustředit.

Při velmi omezeném čase pro test je to skutečně velká výhoda. A tuto výhodu, která může dotyčného dostat na jedno z omezeného počtu míst na studijním oboru, si tak zkrátka můžete snadno koupit. V tomto směru je spol. SCIO velmi aktivní a všem, kteří chtějí na VŠ, která již outsourcovala přijímací zkoušky, nabízí SCIO obrovské množství materiálů a kurzů. Za nemalé peníze samozřejmě. Osobně jsem součástí tohoto kolotoče byla také a to hned několik let za sebou a věřím, že mnoho kolegů v tomto souboji podlehlo zoufalství a raději si připlatili za nepochybnou výhodu znalosti testů.

V tomto směru se tak ztrácí efekt výběru těch nejlepších, tedy skutečný význam přijímacích zkoušek. Nic na tom nemění ani tvrzení pana Kartouse o "statistických údajích dokazujících nevýznamnost rozdílu v percentilovém zisku při opakování testu".

Pane Kartousi, opravte mě pokud se mýlím, ale percentil není absolutní hodnota, ale čistě relativní zhodnocení výsledku v rámci konkrétního vzorku. Pokud by se jednalo o vzorek, který bude zobecnitelný, pak by Vaše slova byla nejspíš blízká pravdě, ale v případě několika stovek studentů, kteří nebývají vždy stejného věkového průměru, nemívají stejné znalosti ze středních škol a hraje u nich důležitou roli i stres, který zažívají kvůli vědomí důležitosti jejich výsledku, se nejspíš nejedná o "běžnou populaci". Navíc z hlediska percentilového hodnocení nehraje roli jen to, jak dobře zvládnete test vy sám, ale jak ho zvládnou či nezvládnou všichni ostatní. O pouhých jednotkách percentilu při opakování testu tak nemůže být řeč.

Společnost SCIO má jistě dobře zvládnutý marketing (o čemž vypovídá u hbitost reakce pana Kartouse na článek Erika Dohnálka) a nezaostává ani v případě nabídky různých produktů pro zvládnutí přijímacího řízení. S rostoucím počtem vysokých škol, které outsourcují proces přijímacího řízení - ať už z části nebo celý - čeká spol. SCIO růžová budoucnost. To však neznamená, že její podnikání neiklinuje k prostému ekonomickému modelu maximalizace zisku bez ohledu na zákazníka.

Za sebe bych vytkla společnosti SCIO i občasnou pochybnou kvalitu v organizaci testových dnů. Během jednoho z testových dnů, kterého jsem se účastnila asi před 4 roky v HK, jsem byla nemile překvapena mizernou organizací. Na více než 300 lidí byl jeden jediný seznam účastníků a jejich přidělení do konkrétní učebny, kde měl probíhat test. Těchto více než 300 lidí mělo po otevření budovy, kde testy měly probíhat, asi 15minut na nalezení jediné správné učebny, ve které museli být pro započetí testu - pokud by se dotyční zpozdili, nebyli by vpuštěni, a tudíž by přišli jak o své peníze, tak i o možnost podstoupit test. Zoufalství dané situace dokreslil pán středních let, patrně zdejší zaměstnanec, který rezignoval na nějakou organizaci a všem přítomným sdělil, že se v daném seznamu musí najít sami. Dodávám, že seznam byl štos potištěných papírů stažený kancelářskou svorkou. Možná to byl jeden z prvních testů mající vybrat silnější jedince ve výběrovém řízení. Označení učeben a celková orientace v budově byla také nedostatečná.

Jistě to mohlo být způsobeno zdejším personálem, který mohl podobnou akci hostovat poprvé v historii a nebyl zkrátka připraven, to však neomlouvá spol. SCIO, která by měla dohlédnout na to, že vše proběhne jak má a ke spokojenosti jejích "zákazníků".

Rozumím, že pan Kartous jako tiskový mluvčí spol. SCIO musí hájit svého zaměstnavatele a musí mu být loajální. Skutečnost však mnohdy vypadá poněkud jinak. Osobně vidím v přístupu spol. SCIO obraz toho, jak by v naší republice nejspíš mohla vypadat plánovaná privatizace vzdělávání.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 1.4. 2010