Nevařilův text vyvolává zajímavé otázky

1. 4. 2010 / Jan Čulík

Literatura, analyzující mocenské aparáty komunistických systémů však mluví o něčem trochu jiném: popisuje neosobní soukolí moci, žijící politickými rituály, v nichž byli jednotliví úředníci jen kolečky bez vlivu. Cožpak mohl Gustáv Husák někdy v roce 1979 okamžitě a úplně zastavit veškerou perzekuci disidentů kolem Charty 77? Vyvolal by tím okamžitě podezření Moskvy.

Situace byla podle mé zkušenosti na chvíli bez dozoru v liberálních šedesátých letech, ale sovětský dozor československou svobodu brzo dohnal a skončilo to invazí. A po r. 1969 byl nastolen už zcela nepokrytě imperialistický sovětský režim, který učinil z okupovaného Československa kolonii. Na marxismu-leninismu už nezáleželo, z toho se stal mrtvý rituál, mantra, jejímž opakováním si kolaboranti zajišťovali existenci a vysoké posty. Sovětskému svazu šlo hlavně o to, aby byla ve střední Evropě stabilita a klid a aby tu nedělali žádní další intelektuálové novou "revoluci". Proto se konaly čistky proti reformním intelektuálům a byla v Československu především ona známá "Biafra ducha".

Nechám se přesvědčit, pokud budou předloženy důkazy, že vysocí ekonomičtí činitelé komunistického režimu mohli mít v mírně se už liberalizující druhé polovině osmdesátých let v Československu relativní volnost při hospodářském rozhodování. Avšak znovu: Mělo komunistické Československo skutečně naprostou svobodu při politickém a zahraničně-politickém rozhodování? Mohlo například vystoupit z Varšavské smlouvy? Navzdory skandálu, který udělala média Janu Kavanovi, když se před podpisem vstupu do NATO zeptal, jaká bude procedura, kdyby chtěla ČR z NATO vystoupit, tvrdím, že kdyby nebylo zbabělých českých politiků, ČR by z NATO případně vystoupit mohla - nikdo jí v té organizaci nedrží násilím. Důkaz? Jsou evropské země, které členy NATO nejsou.

Namítnete, že František Nevařil má pravdu v tom, že dnešní globalizační tlaky na ČR jsou úpornější a že dnešní čeští politikové lezou kamsi západním spojencům stejně tak, jako to činili protagonisté komunistického režimu vůči Sovětskému svazu. Budete mít jistě pravdu, jenže rozdíl je zase v tom, že dnešní čeští politikové nikomu do zadku lézt nemusejí, je to jejich vlastní volba, motivace je domácí, interní, za komunismu byla vnější, externí. Na světě jsou četné země, které prováděly a provádějí samostatnou ekonomickou a zahraniční politiku. Tržní komsomolce nikdo po r. 1989 nenutil, aby zemi, ekonomicky oslabenou čtyřiceti lety komunismu, zcela otevřeli globálnímu kapitálu. I Československo/ČR mohlo mít po r. 1989 samostatnou zahraniční a ekonomickou politiku.

Chybí mi rozumná a podrobnější analýza toho, jak vlastně byla v Nevařilově éře činěna ekonomická rozhodnutí, když pan Nevařil píše o tom, jak byla "svobodná". Vím například, že než se prosadily Slušovice, dalo to obrovskou míru lobbování a protekce. Jinými slovy, nebylo to tak trochu tak, že pan Nevařil měl ekonomickou suverenitu jen potud, pokud činil hospodářská rozhodnutí, která schvalovala Moskva, pokud předjímal přání Moskvy? Možná si to ani neuvědomoval, protože činitelé režimu byli "předvybráni" tak, aby rozhodovali spontánně.

Dál mě například napadá: V polovině osmdesátých let bylo velkým problémem vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros na Dunaji. Maďaři od tohoto stalinského projektu, poškozujícího životní prostředí, chtěli ustoupit, Čechoslováci ne, a drželi se ho do poslední chvíle z ideologických důvodů jako klíště. Jak by to dopadlo s panem Nevařilem, kdyby se jako Maďaři postavil proti Gabčíkovu?

Vytisknout