Vocamcaď až pocamcaď...

18. 2. 2010 / Ladislav Žák

Až když jsem tato slova, která významně formovala mou svobodu v dětství, napsal na obrazovku, uvědomil jsem si, že ani nevím, zda má být na konci "ď" nebo "ť." Snad to není důležité. Podstatné je to, že o tématu svobody byly popsány tuny hliněných tabulek, papyru, pergamenu o papíru ani nemluvě. Rovněž byty se všemi myslitelnými předponami už také půjde těžko spočítat. Dovolím si připojit malou poznámku na téma, že ač jsme každý odněkud jinud, tak jsme asi všichni slyšeli slova jako "všechno má své meze", "všechno má svůj čas" a "všeho s mírou" a to v různých jazykových a sociálních i kulturních prostředích. Můžeme to s úplně klidným svědomím aplikovat i na svobodu a snad nám to pomůže se poněkud lehčeji pohybovat v těch složitých úvahách nad svobodou a její hodnotou, stejně jako ve složitých úvahách na jiná témata.

Bez atributů nebo možná parametrů prostoru, času a míry nemůže v našem světě nejen fungovat, ale ani existovat v zásadě nic. Proto je naší povinností a tyto atributy každodenně pečovat a hledat jejich optimální podobu nejen pro přítomnost, ale i s ohledem na možné příští. Jediné, co nesmíme připustit, je to, že nějaký z těchto parametrů pustíme ze zřetele nebo ho dokonce programově necháme bez omezení nebo naopak ho zcela potlačíme. Zcela spolehlivě tím zabijeme i podstatu, ke které se vážou. Svobodu stejně jako trh nebo cokoliv jiného.

Proto vítám vymezení prostoru pro chování politických stran, byť znamená jakési omezení svobody slova. Proto mi nevadí neprodloužení víza redaktora Pazderky, protože v rámci vízového režimu je to prostě zcela standardní krok. Může se mi to líbit, může se mi to nelíbit, ale taková jsou pravidla. Nemusíme se bát ani trhu, pokud si dokážeme přiznat, že slovo plánování není sprosté slovo a dokážeme si určité rámce naplánovat a hlavně tato pravidla potom i dodržet. Tyká se to úplně stejně výdajů státního rozpočtu, jako třeba těžby nerostného bohatství, lesního hospodářství nebo energetiky. Pokud nebudeme trh regulovat plánem, tak zničíme nejprve sebe a pak i samotný trh.

Maximální svoboda v rámci stanovených rámců a permanentní diskuse o těchto rámcích, abychom je dokázali po uplynutí stanovené doby hladce změnit, je myslím společně s určitou přiměřeností, zdrženlivostí a pokorou v našem chování receptem na řešení celé řady současných problémů. Je obtížné si přiznat, že recept známe skoro všichni od útlého dětství a není třeba čekat na nějakou spásnou myšlenku nějakého think tanku, vědeckého ústavu nebo stranického sekretariátu. Někteří mudrci tvrdí, že člověk může být odpovědný jen za to, co může ovlivnit. V některých interpretacích to zní tak, že by se člověk neměl cítit odpovědný skoro za nic, v jiných zase tak, že každý může skoro za všechno. Já říkám společně s Janem Werichem, Vlastou Burianem a Magdalénou Dobromilou Rettigovou, že jsme všichni odpovědní "přiměřeně" a tak bychom se měli také chovat a začít v tomto duchu konat.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.2. 2010