Paralyzuje humanitární pomoc iniciativu lidí?

19. 2. 2010 / Michal Giboda

Historik ekonomie Gregory Clark ve své knize A Farewell to Alm přišel s překvapujícím názorem, že teorie Darwinova přírodního výběru se dá aplikovat i v ekonomice. Analýzou poměru narození a úmrtí, příjmy a bohatstvím rodin v Anglii od r. 1250 do r.1800 došel k závěru, že kumulace bohatství v určitých rodinách se prosazovala díky racionálnímu myšlení, šetrnosti a ochotě tvrdě pracovat, tedy vlastnostem platícím pro protestantské buržoazní rodiny. Podílí se na tom rovněž demokracie, tolerance, právní soustava a kultura společnosti. Proč v některých zemích kultura napomáhá ekonomickému rozvoji, a v jiných ne? Kdo a co tvoří řád a aktivuje pospolitost k činům a výkonům?

Bohuslav Binka v BL rozebírá Gándhího myslitelskou orientaci a z ní plynoucí praktické rady pro Indii. Cituji: "Co je vůbec vzdělání?" ptá se Gándhí. "V podstatě se jedná o schopnost číst a psát. Je to pouhý nástroj a jako takový může posloužit dobře i špatně." A jiné svérázné směřování indické společnosti: "Vystačili jsme si se stejným typem pluhu, jaký se používal po tisíciletí. Uchovali jsme si tentýž typ obydlí jako v minulosti a naše vzdělání zůstává na téže úrovni. Není pravda, že bychom nebyli schopni vynalézat stroje, ale naši předkové věděli, že pokud se budeme ubírat tímto směrem, staneme se otroky a přijdeme o svou morální sílu." Tento způsob myšlení a argumentace sice dovedl Indii k samostatnosti, ale sotva už k jejímu rozkvětu. Něco podobného doporučoval i Pol Pot Kambodže: "Začněme od rýže..." a zbídačil celou zemi, z čehož se nevyhrabala ani po 30 letech. Také R. Mugabe udělal ze Zimbabwe žebračenkovou zemi, přestože v minulosti vyvážela zemědělské produkty.

Dnes je tématem Haiti postižené zemětřesením. Všichni svorně tvrdí, že zemětřesení dovedlo k totálnímu kolapsu státní správu, infrastrukturu, zdravotnictví a nastoupil hladomor. Je ale tento obraz státu Haiti vyvolán až zemětřesením? V jakém stavu byla druhá nejdéle samostatná země (po USA) na západní polokouli a nejstarší "černošský" stát před zemětřesením? Proč v 18. století byla nejbohatší zemí produkující cukrovou třtinu a proč britští kapitáni před vplutím do přístavu Port-au-Prince upozorňovali své otrlé námořníky, aby se chovali ve městě spořádaně, neboť: "Vplouváme do nejkulturnějšího města v Karibiku!" (Více v knize Caribbean od Jamese A. Michenera.)

Nelidské podmínky černých otroků a Francouzská revoluce 1789 inspirovaly k masové vzpouře a západní část ostrova, známého tehdy jako San Domingo, byla pojmenována na Haiti, což je původní indiánské jméno. Vůdcové černošského povstání se brzy po převzetí moci a doslovném vyvraždění bílého obyvatelstva a "mulatů" (zejména negramotný černý generál F. Soulouque), zničení jejich majetků a polností, začali prohlašovat za císaře a dědičné krále, vzájemně se vraždili a země upadala do nekonečného chaosu krvavých junt či kamaril. Neskončilo to ani vládou klanu Duvalierů (končící rokem 1986), kdy Jean-Claude Duvalier odchází do francouzského exilu. Tento stav trvá dodnes.

Žil jsem šest let v sousedství Haiti a sledoval, co s ostrovem udělal i pouhý slabý hurikán. Plechové boudičky bouře rozmetala a v hlášení se to objevilo jako číslo poničených domů. Nefunkční vláda nezvládla řádění gangů, zkorumpovaná policie si plnila kapsy a chudák, tehdy jako dnes, se ocitl na konci všech zájmů. A dnešní zemětřesení? Zbortilo i to, co se při vší zdvořilosti dalo nazvat vládou. Na řadě je otázka, co povstane z rozvalin po zemětřesení. Je někdo na Haiti, kdo by zaručil budování funkčního státu alespoň s náznaky demokracie? Lidé již začali čistit kousky betonu, cihel a budovat svou budoucnost za vůně rumu, za kohoutích zápasů, s obřady vúdú a vším, co charakterizuje duši Haiti. Zároveň ale obviňují svět, že dává málo, dokonce že někteří zneužili katastrofy, aby si přivlastnili ostrov. Prosící dlaň je nejhorší, lehce se na ni zvykne, a když je v ní málo, o to hlasitěji se křičí.

Profesionální humanisté už na to čekají, aby se dostali k vašemu svědomí a vnutili vám vinu i podíl na bídě světa, z čehož se vykoupíte jenom přispěním na účet.... Viděl jsem zhoubnost financování lenosti na jistém ostrově v Karibiku. Celé rodiny po několik generací žijí ze sociálních dávek, neschopné se vymanit ze závislosti na měsíčných "tarchetách", jež jim dovolují slušné žití, a dokonce i placení školného, rozhodne-li se jejich dítko pro studium na soukromé škole! Výsledkem je buď alkoholismus, nebo široká škála psychických poruch, rozvrácené rodiny a... nenávist k donátorovi. Za vše, co nefunguje, je vinen dárce sociálních dávek. "Jsme hrdí a nezávislí a poskytujeme vám právo platit nám," tak nějak to vnímají hrdí a nezávislí Portoričané.

A Haiti? Tam již určitě působí "kapitalismus katastrof". Snad se připravuje i "Marshallův plán" pro Haiti. Peníze přitékají, hrnec se plní medem a včely se slétají. Problém je, že nikdo se nezeptá Haiťanů, co a jak chtějí. Miliardy dolarů se začnou vázat na různé rekonstrukční kontrakty, z nichž je už těžké vycouvat. A opět bez účasti Haiťanů, přestože právě oni by se měli podílet na národním rekonstrukčním plánu. Jenomže... s maximální transparentností. Dobrým příkladem takového postupu je rekonstrukce v Thajsku po úderu tsunami. Komunity si vytvořily výbory, "najatí" architekti a plánovači se ptali lidí, jak má vypadat jejich komunita a co v ní chtějí. Šedesátiletý místní obyvatel ví daleko lépe, co lidé chtějí a jak má město nebo obec vypadat, než může vědět kdejaký "hejsek" zaštiťující se čerstvým diplomem.

Vytisknout