Optimistickým globálním mravencem snadno a rychle

19. 2. 2010 / Karel Dolejší

Reakce na článek Miloše Picka Veřejná ruka dosahující globálních měřítek

Mantra je dle hesla v Merriam-Webster Dictionary "mystickou formulí pro invokaci a inkantaci"; to lze do běžné češtiny přeložit přibližně jako "slovo, jehož vyřčením dosáhnete jednoty s uctívaným duchem a očarování druhé osoby". Vyslovením mantry "spojení neviditelné ruky trhu s viditelnou rukou veřejnou", kterou si může kterýkoliv gramotný občan přečíst v libovolné středoškolské učebnici ekonomie, a jež za svou univerzální bezespornost zaplatilo krutou daň v podobě naprosté banality a bezobsažnosti, se Miloš Pick přihlásil k tradici posledních dvou set let. Vzhledem k tomu, že nás týž autor současně přesvědčuje o naprosté výjimečnosti současné historické situace, jde jistě o argument mimořádné váhy a přesvědčivosti. Hare Nordhaus, hare hare.

Není ale naopak anachronismem právě spíš úvaha o mocenských změnách -- ať cestou revolucí či reforem -- pokud by probíhaly jako v posledních dvou stoletích převážně v národním nebo regionálním měřítku a byly nejvýš exportovány do ostatních zemí trestními válkami, jak to bylo charakteristické pro bipolární a tím spíše pro jednoplární svět a jak to dosud doznívá? Není v éře globalizace předpokladem takovýchto změn především překonání jednoplárního světa, ovládaného jediným četníkem, který sice zastavil antireformy pseudosocialistické, ale byl záštitou, antireforem kapitalistických? Nemůže právě rodící se vícepolární svět otevřít cestu k tomu, aby zápas mezi reformami a antireformami probíhal mírovým soutěžením, zvyšujícím váhu úspěšných reformních zemí?

Cožpak tento proces již neprobíhá v lůně jednopolárního světa po celé dekády, po celou dobu jeho trvání? A cožpak jej současná globální krize dále výrazně neurychluje, že se již neprojevuje jen vyšší dynamikou úspěšných reformních zemí, ale i jejich gravitační silou, přitahující další země na tuto dráhu? A cožpak i k osedlání všemocných nadnárodních korporací kapitálu, včetně finančního, nemá větší možnosti veřejná ruka, pokud dosahuje globálních měřítek?

Neocitli jsme se z ničehož nic v žádné panenské "éře globalizace", o níž se tu básní; především stále ještě žijeme v kapitalismu, jehož základní vlastnosti a parametry se nezměnily ani o fous. Pokud se Miloš Pick dovolává mezinárodního soutěžení, sluší se připomenout, že takové soutěžení má za kapitalismu (v nejlepším případě) formu ekonomické konkurence. Ceteris paribus, čínští mravenci představují v podmínkách (v nejlepším případě) stagnující americké poptávky hlavní komparativní výhodu Asie v "mírovém soutěžení" s evropským sociálním státem v rámci race to the bottom, neboli při srážení průměrných globálních nákladů na pracovní sílu v rámci výroby pro trhy, na nichž bude rozhodující cenová konkurence. Zábavné geopolitické povídání o multipolaritě přitom má asi stejný význam jako pro zmrzlého bezdomovce informace, zda z něj poslední zbytky tepla vyfoukal vítr od západu nebo od východu. Jedno je ovšem jisté: Takový bezdomovec, je-li správně politicky orientován a uvědoměn, se na svou smrt způsobenou multipolárním kapitalismem velice odpovědně připravuje a nezadržitelnému pokroku hledí již teď vstříc s blaženým úsměvem.

Co jsou prosím úspěšné reformní země, to přiznám se, asi tak docela nechápu. Snad velice lidnaté země v Asii, které s jistými modifikacemi přebraly neudržitelný západní model industriálního rozvoje, aby tím maximálně urychlily čerpání omezených zásob neobnovitelných přírodních zdrojů planety, bez nichž se tento typ rozvoje stane brzy nemožným? A kde je ta údajná globální veřejná ruka, o níž Pick hovoří - když žádný z politiků celého světa nedokáže docílit ani účinné mezinárodní regulace finančního sektoru?

Možná, že Miloši Pickovi budu ještě jednou stát za odpověď. Obávám se však, že tato odpověď bude tentokrát znít "Óm".

Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.2. 2010