A to je ta krásná země? (4)

Čechy krásné, Čechy mé, rozlehlé až po Karpaty!

19. 2. 2010 / Miloš Dokulil

Bodejť ne! Kdo by nebyl -- určitě jako Čech nebo Češka -- aspoň trochu hrdý na svou vlast? Přibývá zvláště poslední dobou článků s nadpisy, co jako "my Češi" (říkáme na to či ono, anebo co činíme nebo neděláme na rozdíl od vnějšího světa). Ne že by to byla nutně sebestřednost. Copak nejsme pupkem světa? A to asi (bohužel?) nejsme. Tím pupkem se odedávna cítila a v současnosti inovačně znovu cítí dozajista Čína. (Kdysi jsme obouvali málem celý svět, dnes nás už obouvá zdrcující měrou Čína! A to jsme si ještě nemuseli možná zatím stihnout zjistit, jak to vypadá s jejich státní kasou, na rozdíl od té naší, nemálo deficitní.)

Raději hned trochu blíže "k věci". Všimli jste si (v pátek to zřejmě bude již před šesti dny), a to při televizním přenosu toho jedinečného triumfu výjimečného talentu Martiny Sáblíkové v rychlobruslení na olympiádě ve Vancouveru, co měl na svých zádech za nápis její zrovna tak obdivuhodný kouč Petr Novák? Není to kvíz. Černě tam byl vyveden nápis "CZECH". Též z jiných národů či států měli mnozí na zádech takové nápisy, třeba v zavedené zkratce, ale ne takhle matoucí. Už to takhle táhneme s tímhle "Czech" na reprezentačních blůzách ve většině sportů málem dvacet let. Přitom to není název státu!

Jak jsme vůbec na tohle pochybné a nemálo problematické "řešení" přišli?

Výchozí společný stát Čechů, Slováků a nemalé řady dalších národností se roku 1918 začal nazývat "Československo". Roku 1938 přibyla na významovém švu toho slova "pomlčka". Po roce 1989 se vedly málem tři roky spory o tento "spojovník" (vnímaný ovšem mnohými lidmi mezi Aší a Čiernou nad Tisou jako "rozdělovník"!). V té první polovici výrazu bylo "Česko". A jako má SR jednoslovné označení "Slovensko" (anglicky "Slovakia"), podle obdobné "logiky" ČR má už dvě desetiletí jednoslovné označení "Česko" (a anglicky snad "Czechia"). --- Jenže od samého začátku debat nad názvem nového státu v ČR mnohým lidem (kteří do toho mohli autoritativně mluvit) ten jednoslovný název "Česko" nevoněl a nešel k duhu. (Předtím se třeba objevil v roce 1978 ve Slovníku spisovné češtiny.) A tak dodnes různí lidé jednoslovně citují ČR jako "Čechy". (Výjimečně se tak dálo již za Rakousko-Uherska.) Přísně vzato by ale ty "Čechy" měly pak anglicky znít "Bohemia"!

Zrovna před několika dny se v tisku omlouvala jedna ministerská mluvčí, že to v jednom konkrétním případě s výrazem "Čechy" tak nemyslela, že to byl slovní přešlap. Že tu nejde jen o nějaké "přešlapy", ale o vžitý zlozvyk (zčásti způsobený nikoli zrovna "vrlostí" vůči výrazu "Česko"), je za těch dvacet let víc než zřejmé. Časoměrně "jeden furt" říkáme a píšeme "v Čechách", i když je míněn celý stát. (Jak asi vypadá výuka vlastivědy nebo občanské výchovy na našich školách, že nenáležité názvosloví přetrvává?)

Uvedu jen dva příklady, čerstvé. Jeden rozhlasový. Ze 17/2, ráno, ČRo 3, inzerující v pořadu Mozaika výstavu stříbrných pokladů z ČR. Když padla zmínka o jednom pokladu, největším "který byl kdy v Čechách nalezen" (přepsaný citát), bylo mi jasné, že z Moravy nebo Slezska nebude vystaveno nic. Kupodivu ale bude. --- Druhý příklad je ze včerejších novin. 17/2, LN, na str. 8 titulek: "V Čechách chybí Divoch". Oddychl jsem si. Na Moravě a ve Slezsku asi nechybí!

Asi bychom mohli být ve vyjadřování korektnější. Anebo ne tak ledabylí. (A je asi nejvyšší čas, aby se na dresech místo divného "Czech" objevilo -- snad neutrální a informačně plnohodnotné -- "Czechia"! Jako kdyby případné úspěchy našich sportovců ve světě nebyly také jistou inzercí státu, který je vyslal a který se nejmenuje v žádném jazyce "Czech".)

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.2. 2010