Právo shromažďovací a hloupost policie

19. 2. 2010 / Štěpán Kotrba

Nezákonnost postupu policie vůči shromažďovacímu zákonu (84/1990 Sb.), o kterém hovoří tisková zpráva Ligy lidských práv, je dlouhodobá, neřkuli trvalá. Za deset let, co se účastním jako fotoreportér demonstrací v Praze, jsem zažil podobných scének s "nepovoleným" shromážděním řadu. Mnohokrát to byly právě Britské listy, které na něj jako jediné upozornily. V Praze se policisté naučili respektovat zákon až v posledních několika letech po řadě konfliktů s Ligou lidských práv i s novináři. Policie odmítá většinou respektovat zejména základní § 1 odst. 4 který říká, že ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu.

Svůj represivní postup opírá zejména o § 10, odst. 1, v němž stojí,že úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě: popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti...

Dalším oblíbeným je § 12 odst. 3, v němž stojí, že shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno (podle § ­5), bude rozpuštěno, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 až 3. To platí i pro shromáždění, která nebyla svolána.

Policii je ovšem jedno, zda demonstrují anarchisté, technaři, huliči marihuany či neonacisté. Jan Čulík se opět dopouští účelového matení a přizpůsobování reality aktuální ideové konstrukci.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.2. 2010