Posunuje se zákazem Dělnické strany ČR zase o krůček směrem k totalitě?

18. 2. 2010 / Jan Čulík

Se znepokojením jsem zaznamenal rozhodnutí českého soudu zakázat nesnášenlivou a rasistickou "Dělnickou stranu" a zkonfliskovat jí majetek. Nemám rád, když nade mnou rozhoduje Velký bratr, respektive úřední šiml. Představa, že nějaký úřad má moc myšlenkové policie, a dokáže občanovi nařídit, co si smí či nesmí myslet, je pošetilá. Co brání příslušníkům Dělnické strany, aby si zítra nezaložili organizaci novou, a nazvali ji třeba "Milionářská strana"? Tímhle se její aktivisté jen zaženou do podzemí, kde je bude obtížnější kontrolovat.

Rozhodnutí zakázat Dělnickou stranu je znepokojující, protože oslabuje ve společnosti pojem plurality. Posiluje představu, že správný, přijatelný, a tedy povolitelný názor je jedině ten, který je totožný s jednotným názorem mediálního a politického establishmentu.

Jaké zmatení myslí to vyvolává, dokazuje rozklad jednoho čtenáře, který argumentuje, že "úkolem demokracie je stát na stráži proti totalitě". Jinými slovy, čtenář demokratickému zřízení přisuzuje vlastnosti policejní a totalitní! Demokracie se už nedefinuje jako právo vyjadřovat jakýkoliv názor, ale jako policajt s obuškem, který neustále čeká, kdo řekne něco nepřípustného. Zajímavý pohled, svědčící, že se ani po dvaceti letech dotyčný neosvobodil od totalitních návyků.

V mnoha evropských zemích dnes právem existují zákony proti vyvolávání rasové nenávisti a je to tak správné, protože působení křivdy nevinným spoluobčanům musí být stíhatelné podle práva. Jen si skutečně nejsem jist, zda zakazování politických organizací je tím správným řešením.

Daleko efektivnější se zdá být stíhání jednotlivých aktivistů rasistických a ultranacionalistických stran za konkrétní trestné činy. Anebo donucení organizace, aby ze svých stanov odstranila rasistická a diskriminační ustanovení.

Tak nedávno v Británii donutily soudy ultrapravicovou rasistickou British National Party, aby zrušila ustanovení svých stanov, že přijímá za členy pouze bělochy, a přiměly ji, aby své řady otevřela i lidem s jinou barvou kůže. Katolická církev v Británii zažívá hysterické záchvaty, protože jí britské soudy zakázaly diskriminovat homosexuály.

Není to daleko jemnější a elegantnější řešení?

Výmluvný je v tomto smyslu článek Štěpána Kotrby, který potvrzuje všechno to, co jsem tady napsal. Člověk si podle Kotrby "smí myslet, co chcel" - jiná věc je to s tím to říkat. Ale to už tady jednou bylo, za komunismu. A druhý Kotrbův argument, ohledně Británie? "Vy taky zabíjíte černochy!" :)

Pozoruhodné je také, že jakmile varuji před potenciálně totalitními zásahy státu, Kotrba mě diskredituje umístěním vedle Tomáše Vandase a podprahovou xenofobií, že jsem z "fašistické" (sic!) Británie. ("Čulík není jedním z nás, je to cizinec, z fašistické Británie.")

Mohu jen dodat, již výše řečené: Daleko elegantnější řešení by bylo potrestat jednotlivé aktivisty za činy, neslučitelné se zákonem, a stranu donutit, aby přizpůsobila své stanovy platným zákonům.

Zakazovat politické strany je v demokracii velmi špatný signál.

Jak může být nějakým trestným činem vinna instituce? Potrestáni by měli být jednotliví viníci.

Co by například dělal soud, kdyby - čistě teoreticky - pro zakázanou stranu z protestu hlasovalo čtyřicet procent obyvatelstva? V demokracii je rozhodující občanský mandát.

Soud má plné právo požadovat, aby byla politická strana v souladu s platnými zákony, a má právo vynutit, aby si strana příslušným způsobem pozměnila své stanovy. Avšak zakazovat politické strany? - zrovna v Čechách bych myslel, že si i soudci dokáží uvědomit, že to smrdí.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.2. 2010