Zatkněte Tonyho Blaira jako válečného zločince!

26. 1. 2010

Právě probíhající londýnské Chilcotovo vyšetřování útoku na Irák se vyhýbá zásadní otázce: Byla ta válka protizákonná? píše v deníku Guardian George Monbiot. Problém je, že v Británii vyšetřování zahajuje vláda a ta také určuje, čím se vyšetřování má zabývat. Je to, jako kdyby měl mít obžalovaný právo rozhodnout, kdo ho má soudit a kdo bude v porotě.

Avšak jiní se touto otázkou zabývali. Před čtrnácti dny konstatovalo vyšetřování v Holandsku, že útok proti Iráku "neměl podle mezinárodního práva spolehlivý mandát". Minulý měsíc řekl Lord Steyn, bývalý law lord, odvolací právník ve Sněmovně lordů, že válka proti Iráku byla "protizákonná" vzhledem k tomu, že neexistovala druhá rezoluce OSN schvalující invazi. V listopadu 2009 zdůraznil lord Bingham, také soudce, že bez požehnání OSN byla válka proti Iráku "vážným porušením mezinárodního práva a zákonnosti".

Podle Charty OSN musejí být splněny dvě podmínky, má-li dojít k válce. Obě strany v konfliktu musejí "usilovat o řešení vyjednáváním" (článek 33). Mohou zaútočit vojensky bez explicitního mandátu OSN pouze "pokud došlo k ozbrojenému útoku proti nim" (článek 51). Ani jedna z těchto dvou podmínek nebyla splněna. Britská a americká vláda odmítly pokusy Iráku vyjednávat. V jeden okamžik dokonce uvedlo americké ministerstvo zahraničí, že pokusy Iráku obnovit rozhovory o zbrojních inspekcích prostě zhatí. Irák vojensky nezaútočil proti žádné zemi.

Také víme, že britská vláda si byla vědoma skutečnosti, že válka proti Iráku bude protizákonná. V březnu 2002 vysvětlil úřad britské vlády, že "bude zapotřebí právního ospravedlnění útoku na Irák. Podle informací právních expertů takové ospravedlnění v současnosti neexistuje." V červenci 2002 sdělil britský generální prokurátor Lord Goldsmith premiérovi, že existují jen tři možné právní důvody pro vyhlášení války - "sebeobrana, humanitární intervence či schválení od Rady bezpečnosti OSN. Ani první, ani druhé v tomnto případě neplatí." Bush a Blair pak souhlas od Rady bezpečnosti OSN nezískali.

Jak vysvětluje rezignační dopis Elizabeth Wilmshurstové, tehdejší právní poradkyně britského ministerstva zahraničí, ta "opakovaně" varovala, že bez nové rezoluce OSN bude invaze do Iráku protiprávní. Vysvětlila, že "protiprávní použití síly v takovém měřítku se rovná zločinu agrese". Wilmshurstová i její bývalý šéf Sir Michael Wood budou svědčit u Chilcotova slyšení v úterý. Očekávajte skandál.

Bez právního ospravedlnění byla válka v Iráku masovým vražděním: ti, kteří zemřeli, byli protizákonně usmrceni osobami, které válku vedly. Zločin agrese definují zásady z norimberských procesů jako "plánování, příápravu zahájení či vedení agresivní války či války, která porušuje mezinárodní dohody". Tyto zákony jsou uznávány jako součást mezinárodního práva od r. 1945. Římský statut ustavil Mezinárodní trestní soudní dvůr, který ratifikovala Blairova vláda r. 2001. Tato ratifikace dává tomuto soudu jurisdikci nad "zločinem agrese", až soud určí, jak by měl být tento zločin definován a stíhán.

Existují dva problémy. Prvním je to, že ani britská vláda ani opozice nemají zájem na stíhání těchto zločinů, protože by se tím samy vystavily trestnímu stíhání za tytéž zločiny. Druhým problémem je, že potřebné právní mechanismy dosud neexistují. Vlády, které ratifikovaly Římský statut, věc drsně odkládají. Uplynulo už osm let, ale potřebná ustanovení k stíhání těchto trestných činů stále ještě nebyla schválena.

Některé země, hlavně ve východní Evropě a v centrální Asii, začlenily zločin agrese do svých vlastních zákonů, ale není jasné, které z nich by bylo ochotny trestně stíhat zahraničního občana za zločiny spáchané v zahraničí. Ve Velké Británii, kde je i nadále protizákonné vzít si na sebe urážlivé tričko, nemůže být občan trestní stíhán za hromadné vraždění, spáchané v zahraničí.

Jsem přesvědčen, píše dále George Monbiot, že Britové, občané státu, který znovu zvolil vládu, která zahájila protizákonnou válku, mají povinnost učinit více než jen požadovat, aby vlády umožnily mezinárodnímu trestnímu soudnímu dvoru začít stíhat zločin agrese. Musíme ukázat, že nejsme ochotni dovolit, aby Blairův zločin zůstal nepotrestán, či dovolit, aby si budoucí politikové mysleli, že jim projde něco podobného.

Ale jak? Jak jsem zjistil, píše Monbiot, když jsem se pokusil zatknout Johna Boltona, jednoho z architektů války proti Iráku ve vládě George Bushe, a jak zjistil i Peter Tatchell, který se pokusil zatknout Roberta Mugabeho, nic nesoustředí pozornost médií na tyto otázky víc, než když se občan pokusí provést občanské zatčení viníka.

V říjnu jsem zveřejnil návrh, že by se měla vyplatit cena každému občanovi, který se pokusí zatknout Tonyho Blaira, pokud bude jmenován prezidentem Evropské unie. Reakce veřejnosti byla drtivě pozitivní.

Proto jsem zprovoznil internetové stránky www.arrestblair.org, jehož účelem je sebrat peníze jako odměnu pro lidi, kteří se pokusí o pokojné zatčení Tonyho Blaira. Věnoval jsem prvních 100 liber a doporučuju vám, abyste učinili totéž. Každý, kdo se pokusí zatknout Tonyho Blaira, dostane čtvrtinu sebraných peněz. Budeme to dělat tak dlouho, dokud Blair neskončí před soudem. Čím vyšší bude odměna, tím více lidí se o zatčení pokusí.

V této etapě budou pokusy Blaira zatknout mít pouze symbolický význam, ale budou mít obrovský politický dopad. Doufám ale, že tlak bude sílit a soudy dostanou pravomoc soudit zločin agrese. Lidé, kteří spáchali vojenskou agresi, nesmějí mít právo soudům uniknout. Žádná civilizovaná země by neměla dovolit masovým vrahům, aby na své zločiny zapomněli.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Související články

Obsah vydání | Středa 27.1. 2010