Co nevíme o globálním oteplování

26. 1. 2010

KD│ Klimatičtí skeptici s oblibou tvrdí, že ve věci vědeckých poznatků o globálním oteplování existuje ještě spousta prostoru pro debatu. Pokud jde o fenomén samotný, pravdu nemají: Vědecký konsensus trvá na tom, že planeta se otepluje, z velké části kvůli lidské činnosti. Víme, že ledovce tají, a že poslední dekáda byla nejteplejší od doby, kdy se začaly vést záznamy. Je však pravda, že ve vědeckém vysvětlení těchto skutečností dosud existují ohromná prázdná místa. Poslední číslo časopisu Nature identifikuje čtyři hlavní oblasti, v nichž je třeba dalšího výzkumu, napsala Kate Sheppardová na webu neziskové zpravodajské agentury Mother Jones.

  • Regionální předpovědi změn klimatu: Většina klimatických modelů je zaměřena na zhodnocení globálních účinků rostoucích teplot, a nejsou tedy dobře uzpůsobeny pro zhodnocení lokální a regionální variability a důsledků změn. Plánování adaptace vyžaduje lepší pochopení místních rozdílů, pro něž má zase klíčovou důležitost vývoj lepších nástrojů sloužících hodnocení těchto rozdílů.
  • Předpovědi srážek: Očekává se, že rostoucí globální teploty povedou k intenzivnějšímu odpařování a ke zrychlení globálního hydrologického cyklu, který zesílí vedra v subtropických oblastech a povede k růstu srážek v oblastech s větší zeměpisnou šířkou. Avšak modely fungují špatně, pokud jde o konkrétnější průběh těchto procesů, a nedokážou ani dobře zjistit, do jaké míry se srážkové vzorce již změnily.
  • Aerosoly: Jinou velkou nejistotou klimatologie zůstávají tekuté a pevné částice rozptýlené ve vzduchu - takové věci jako sulfáty, saze, mořská sůl a prach. Není jasné, do jaké míry ovlivňují teplotu a srážky, z velké části proto, že neexistuje mnoho údajů o tom, co je v atmosféře přesně obsaženo. Obecně se ví, že aerosoly klima ochlazují tím, že blokují přísun slunečního světla, ale některé, jako saze, ve skutečnosti sluneční teplo absorbují a podporují tak oteplování. Takže celkový efekt aerosolů je nejasný.
  • Paleoklimatická data: Spolehlivé záznamy o měření teplot existují teprve od roku 1850, takže vědci zjišťují historické teploty nepřímo, například z letokruhů stromů, jezerních usazenin, stalagmitů a pohybu ledovců. Ačkoliv je z těchto dat zřejmý nárůst teploty, stále se živě debatuje o adekvátní interpretaci.

Článek v Nature si všímá, že pro vědce je mimořádně obtížné debatovat o těchto oblastech, jestliže dosud nemají správné nástroje pro jejich zkoumání. Popírači změn klimatu - kteří jakoukoliv nejistotu chápou coby příležitost k naprostému popření změny - vědcům takřka znemožňují diskutovat o nejistotách na tomto již tak složitém a vysoce technicky náročném výzkumném poli. Popírání aktivně podkopává schopnost vědců zmíněné mezery ve výzkumu zaplnit.

Celý článek v angličtině: ZDE

Globální oteplování
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.1. 2010