O strachu

25. 1. 2010

Dovoluji si k článku Milana Valacha jako zaměstnavatel poznamenat to podstatné, co nikdo nechce slyšet. Právo na práci je termín, který také někomu zavání komunismem, jinému nesvobodou, jinému naskakují puchýře již při jeho vyřčení. Při tom je to klíč k sociální spravedlnosti, na kterou se v kapitalismu kašle. K té skutečné. Ta není jen gestem jako podpora, co mění smysl života ve vegetování. Systém musí být nastaven tak, aby se nemrhalo lidským potenciálem, aby lidé žili pro nějaké cíle, aby finance co nejpřímější cestou putovaly od podnikajících k pracujícím na veřejně prospěšných projektech. Hodnotou a posunem vpřed nejsou jen hromady zboží, které továrny vychrlí, napsal Petr Witz.

Ekonomové teoretici se mohou dohadovat o pár procentech HDP jak chtějí, ale každý den přicházíme o obrovský objem hmotných i morálních hodnot, které by přinesla práce statisíců nezaměstnaných. Ti se ocitli v pasti úřednického hlupáctví a byrokracie. Místo dohadování se o jedno procento nahoru a dvou zpátky, kdy se jednou slaví, a pak zas pláče, je třeba specifikovat co všechno je třeba udělat, a pak místo kancelářského papírování vytvořit skutečné realizační týmy s potřebným technickým vybavením. Již od základní školy zapojit děti do řešení skutečných problémů a minimalizovat stereotipní šprtounství dat a formálních informací. Společnost potřebuje v první řadě restrukturalizovat pracovní trh, a to se podaří jedině vytvořením pracovních míst v neziskových v odvětvích.

Jestli se někdo cpe do politiky, měl by vědět, že politika nemá být o ničem jiném, než o hospodaření pro své voliče. Hospodařit mohou jen lidé, kteří již dokázali, že hospodařit umí. Pokud by byla odměna za hospodářské výsledky pevně spjata s výkonem funkcí, teoretici by tato místa tak houfně neobsazovali, protože by jejich výplata byla v neustále ohrožení, stejně jako je tomu u každého podnikatele či zaměstnance.

Soukromé vlastniství bezesporu mělo a má v určitých sférách společnosti svůj blahodárný vliv a jistá míra konkurence je třeba. Ale na druhou stranu je celá řada činností, kde převažuje výhoda centrálního řízení a veřejné kontroly. Ve strategických sférách by měly soukromé firmy striktně respektovat dané mantinely centrálně vedené logistiky tak, aby byly věci výhodné obecně pro život.

Skutečnost, že je pro vládnoucí kruhy lepší, aby statisíce lidí nepracovaly, než aby dělaly práci o kterou každý soudný člověk zakopne na každém kroku, svědčí o jediném. Jejich zájmy jsou nedílně propojeny s těmi, pro které je stávající stav věcí výhodný a kteří se ze všeho nejvíce bojí ztráty strategických pozic. Pořádek nikdy nebude vyhovovat těm, kteří na hromadách nepořádku vyrostli. Každý z nich je závislý na netransparentnosti a nerovnosti možností. Šance něco změnit tkví v přesvědčení mladých, kteří se ještě na tom smetišti nezabydleli. Otázkou je jejich motivace.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.1. 2010