Dva dobré americké filmy: Jak se nestat excentrikem - a film o zázračnosti kažodenního života

8. 7. 2016 / Jan Čulík

Hrdinou je Ben, asi pětačtyřicetiletý otec šesti dětí, prakticky založený levicový intelektuál, který se před časem rozhodl dát zkorumpovanému kapitalismu spolu se svou manželkou výhost světu. V pustině v hlubokých amerických lesích mimo civilizaci si založili existenci a zplodili tam a vychovávají zálesáckým a zároveň vysoce intelektuálním způsobem šest svých dětí. Děti dokáží ulovit vlastníma rukama, zabít a vyvrhnout jelena, jsou fyzicky nesmírně zdatné a zároveň vysoce intelektuálně vzdělané. V domácí škole je rodiče naučí všechno o politice a vysoké kultuře, děti mluví několika jazyky.

Potíž však je, když se musejí vydat do civilizace. V komunikaci se svými vrstevníky se vůbec nedohovoří. Nevědí, co je IPhone ani co jsou počítačové hry, netuší, co jsou komerční značky Adidas či Niké - o Niké vědí "jen", že to byla starořecká bohyně.

Nejstarší syn z těchto šesti dětí udělá proti vůli svého otce, který establishmentovou existenci prostě nerespektuje, přijímací zkoušky na několik amerických nejelitnějších vysokých škol. Nevypěstoval však v dětech jejich otec kulturní cizince, kteří se svým vysokým všestranným vzděláním, svou erudicí i inteligencí prostě odlišují od normálního světa a nikdy nebudou schopni se zařadit?

Tento problém se vyjeví, když Benova manželka onemocní nevyléčitelnými depresemi, musí od rodiny odjet, stráví dlouhé měsíce mimo rodinný zálesácký tábor a nakonec spáchá sebevraždu.

Dědeček, konzervativní křesťansky orientovaný milionář s establishmentovými konexemi, žijící na americkém Jihu, nerespektuje přání zemřelé dcery, která byla buddhistkou, odmítala všechna organizovaná náboženství a chtěla se nechat zpopelnit, a nechá ji navzdory protestům Bena i dětí pohřbít křesťanským způsobem do hrobu. Tak půlhodiny před koncem, v krizi, v typickém poklesu známé hollywodské křivky, kterou často sledují americké filmy (než dojde k smíření a k happy endu, nedlouho před koncem to v amerických filmech vypadá, že k pozitivnímu řešení nemůže dojít) se film dostává do slepé uličky. Milionářský dědeček je nekompromisní, považuje Bena za zločince, která zkazil dětem existenci, jeden z Benových synů se postaví proti němu na jeho stranu...

Příběh nakonec skončí smírně. Vdovec Ben i děti si zachovají většinu svých hodnot, opustí však aspoň naoko své vypjatě antiestablishmentové postoje. Děti začnou chodit do normální školy a integrují se do komerčního světa. Dědeček ze svého nepřátelského postoje sleví. Za všechno se platí cena, zdá se, že argumentuje tento film. Nakonec musíme vyjít se všemi.

Jiným vynikajícím americkým filmem je snímek Paterson (2016) režiséra Jima Jarmusche. I ten zřejmě přijde do distribuce v České republice a i ten stojí za zhlédnutí. Je to obraz života mladého řidiče městského autobusu a jeho vizuálně nadané dívky. Oba žijí v dnes zapomenutém městě Paterson ve státě New Jersey, v městě, z něhož pocházejí básníci William Carlos Williams a Allen Ginsberg.

Film s nebývalou emocionální jemností sleduje den po dni život mladého řidiče autobusu, který v přestávkách v práci píše básně do notesu. Připomínají americkou básnířku Emily Dickinson, která žila v devatenáctém století kdesi na venkově na farmě na samotě a nikde nikdy nebyla a nikdy nic mimořádného nezažila. Psala poezii o každodenních skutečnostech, o ptáku sedícím na větvi, o slunci v oknech. Přesto je považována za jednoho z největších amerických básníků. Dickinsonovskou inspirací je prodchnut i tento film. Samozřejmě její jméno padne.

Řidič autobusu poslouchá rozhovory náhodných cestujících, hovoří doma se svou dívkou, která připravuje pečení vyzdobených dortíků na sobotní trh (tam je s nimi velmi úspěšná), chodí s rodinným buldogem na večerní procházku, při níž se staví na jedno pivko v místním baru, kde je svědkem různých "tragédií", jako je problém nešťastně zamilovaného mladého muže. Život míjí, jde dál, lidí žijí, jemně, šťastně, bez příliš velkých nároků, tolerantně a spokojeně.

Dívka mladého řidiče autobuse ho žádá, aby si notes s básničkami nechal oxeroxovat. Mladík to odkládá a jednoho dne oba mladí lidé přijdou domů: buldog notes z básničkami rozžvýkal na malé kousky. Je to škoda, ale ani tento incident mladého muže nerozhází: "Byla to slova psaná na vodě." Život slušných, tolerantních, obyčejných lidí pokračuje dál, cení si jeho každodenní zázračnosti.

Vytisknout