Polistopadové změny?

27. 1. 2010 / Petr Tuček

Je příznačné, že už v tomto krátkém vyprávění nechci a nemohu uvést konkretní jména a přesnější označení postav a institucí o kterých bude řeč, prostě z obav (či ze strachu), aby se mé "žalování" neobrátilo proti těm, kteří byli těmi slabšími a odvahou nepřekypovali, ale kteří mi své zážitky pověděli.

Jiný názor, odlišný zorný úhel je možná také zdrojem obav ze zesměšnění či ponížení. Když jsem studentce ekonomie, které jsem konzultoval diplomovou práci doporučil, aby v rešerši a diskusi uvedla mezi ekonomy kteří se problémem zabývali také Marxe, přivedl jsem ji do rozpaků. Řekla později, že to nemohla udělat, protože "....co by jí řekl profesor- vedoucí diplomové práce? Co by si pomyslel? Že je nějaká komunistka?" Marné bylo vysvětlování, že i v USA se o Marxovi přednáší na universitách a že se může k jeho postojům, pokud bude mít adekvátní argumenty, postavit kriticky. Vše sice uznala, ale hovořit o Marxovi se neodvážila.

Jiný případ: Jedna z příbuzných, studentka gymnasia, v hodině "společenských věd" vyjádřila kritický názor na umístění amerického radaru v Brdech. Reakce vyučujícího profesora byla: "Kam prosím tě na ty pitomosti chodíš? Kdo ti tyhle nesmysly nakukal?" Je celkem pochopitelné, že se již nikdy v dalších hodinách a předmětech upřímně neprojevila a zůstal v ní podobný strach, který jsme jako děti měli z některých "uvědomělých učitelů" před čtyřiceti lety.

Jiný příběh jsem slyšel vyprávět známého, který je jedním z vedoucích pracovníků větší obchodní společnosti. Krátce před volbami je svolal na poradu nadřízený a řekl: "Předpokládám pánové, že budete všichni jako jeden muž volit ODS. Pokud bych zjistil, že tomu tak není, musel bych se nad tím velmi zamyslet". Bylo to prý sice jen doporučení, nicméně reakce toho, který měl jiné preference -- (a strach, aby se ředitel nějakou náhodou nedověděl, které straně dal svůj hlas)- zase připomíná předlistopadové období. Doma zapřísahal všechny členy rodiny, aby proboha nikde neřekli, koho táta a máma volili. Obával se, aby v zaměstnání neskončil.

Nevím, zda jsou podobné obavy a deformace v lidských vztazích v současnosti také v zahraničí. Pravděpodobně ano. Nicméně u nás jde o jev, který je asi v rozporu s představami a předsevzetími o polistopadovém klimatu v české společnosti. Lze namítnout, že uvedené příklady jsou "pouze" projevem jednotlivců a nelze je generalizovat. Možná. Moje zkušenosti to však nepotvrzují. Kéž bych se mýlil.

Vytisknout