Co má být v politice košer?

26. 1. 2010 / Pavel Urban

To znamená, že pokud bych například stručně psal o tehdejším Rumunsku, vstřícnou americkou politiku bych vůbec nezmínil. Ne proto, že by neexistovala, ale proto, že to pokládám za bezvýznamné. To je pohled pragmatika.

Možná, že z hlediska vyššího principu mravního to vypadá jinak. Daniel Veselý by toto opomenutí v každém případě pokládal za neobjektivní. Dobrá. To ovšem otevírá prostor pro další otázky. Například : jak by dopadla kubánská krize (a zda bychom se jí vůbec dožili), pokud by vztahy USA k sovětské diktatuře byly v popsaném smyslu košer ? Nebyl by postup předlistopadového Československa proti opozici o poznání tvrdší, pokud by tehdejší věrchuška nebrala ohledy na možné komplikace v obchodních vztazích se Západem ? V případě "košer" politiky by samozřejmě nebylo na co brát ohled.

Nechme pragmatismus stranou a zůstaňme na poli morálním. Pro stoupence USA to znamená jednu dobrou zprávu : alespoň v jednom případě je americká politika v pořádku. S kubánskou diktaturou USA žádné ekonomické vztahy nemají a ty politické jsou omezeny na nejnižší možnou míru. Ba co víc : americká vláda přísně zakazuje domácím firmám jakkoli se podílet na vykořisťováni Kubánců a dělá problémy i nekošer firmám cizím. Tato jediná vlaštovka pochopitelně neohrozí pozici USA coby největšího světového hříšníka. Zmínit bychom ji ovšem měli. Nejen kvůli spravedlnosti, ale hlavně proto, že nalevo od Člověka v tísni tato politika obvykle nenachází mnoho pochopení.

Situací na Kubě a jejím vztahům se Spojenými státy se Daniel Veselý naposledy obšírně zabýval v BL před třemi lety ( /art/30155.html ). Kupodivu tu vůbec nepsal o nějaké košer politice (byť komplikované vyhazováním divadel a skladů do povětří a zamořováním úrod cukrové třtiny škodlivými bakteriemi), ale naopak odsoudil "ilegální ekonomické embargo, které porušuje Chartu OSN", vypočítal škody, které toto embargo přináší kubánskému lidu a konstatoval, že tato "destruktivní ekonomická blokáda" castrovské elitě očividně neubližuje.

Co to má znamenat ? Že udržovat ekonomické vztahy s nějakou diktaturou přece jen může být košer ? Nebo že embargo vůči Ceauşekovi by ublížilo režimu, ale prostých obyvatel by se nijak nedotklo ? Nebo že vůči někdejšímu Rumunsku by toto embargo bylo v souladu s Chartou OSN ? Nebo že košer politika znamená neudržovat politické a ekonomické vztahy s žádnou diktaturou, ale zároveň neuplatňovat ekonomické embargo ? To mi připadá jako matematická úloha, jejíž výsledek nesmí být menší než nula a zároveň se nesmí nacházet v oboru nezáporných čísel. Pokud americká politika nedokáže řešit takovéto problémy, pak se obávám, že chyba bude spíše v zadání ze strany moralistů.

Daniel Veselý přiznává, že není schopen odpovědět na otázku, proč je situace na Haiti a v sousední Dominikánské republice odlišná. "Proč by ale nemohla být ekonomická a politická situace ve dvou sousedních zemích rozdílná, přestože obě zažily teror, který na ně uvalila ta samá země, přirozeně v odlišných historických a jiných kontextech? Existují snad jen striktně logické faktory ohledně rozvoje té které země?"

Pokud znovu pustím ke slovu svůj pragmatismus, pak s tím musím souhlasit. Haiti i Dominikánská republika patří v rámci Latinské Ameriky k chudým zemím. Na této chudobě se mohla podílet celá řada faktorů. Včetně některých méně logických. Jedním z těchto faktorů by měla být i politika USA. Těžko říci v jaké míře. Nicméně USA na ostrově několikrát vojensky intervenovaly a to ve společnosti většinou nějakou stopu zanechá.

Daniel Veselý ale tvrdí něco jiného. Podle něj americká politika bídu v obou zemích přímo způsobila, navíc "v obrovské míře". "Způsobit" znamená vyvolat v život něco, co by jinak patrně neexistovalo. Tím pádem se ostatní faktory stávají podružnými či přímo bezvýznamnými.

Rozdíl mezi Haiti a DR je přece jenom docela citelný. Pokud má Daniel Veselý pravdu, pak by se na tomto rozdílu měla výrazně -- když už ne obrovsky -- podílet americká politika. To jest, v americkém přístupu k obou zemím by měl existovat nějaký rozdíl. Je-li někdo natolik odborníkem na vliv USA, že je schopen popisovat jeho důsledky, pak by měl umět popsat i tohle.

Pokud je naopak tento rozdíl způsoben nějakými jinými faktory, pak nelze říci, že by USA způsobily bídu na Haiti. Na Dominikánské republice možná, to v rámci tohoto konkrétního srovnání nelze potvrdit ani popřít. Ale v případě Haiti se USA na této situaci pouze podílely, ale nezpůsobily ji. Možná to není tak velký rozdíl z morálního hlediska. Ale je důležitý, pokud uvažujeme co dál. A co by měly popřípadě dělat "ideální" Spojené státy. Koneckonců politika je v první řadě uměním možného.

Co to všechno znamená ? Problémem Daniela Veselého je, že sice sbírá fakta,ale neanalyzuje je. Pouze je zařazuje do dopředu vytvořených přihrádek. Výsledek pak nápadně připomíná kritizované paradigma Člověka v tísni, jen je nutné prohodit černou a bílou.

Můžeme být vůči té či oné politice kritičtí jak chceme, nemá ale cenu po ní požadovat to, co neexistuje. Možná existují pádné důvody žádat po USA, aby předaly svoji neoficiální funkci globálního policejního náčelníka mezinárodnímu společenství (a tím ji de facto zlikvidovaly), neměli bychom ale vzbuzovat dojem, že se tím svět stane lepším.

Vytisknout