FESTIVAL NAD ŘEKOU:

Helgeho Stud: Kino morálního znepokojení po víc než čtyřiceti letech

1. 8. 2009 / Jan Čulík

Kvasila za znásilnění udal místní agronom, který se na jeho chování už nemohl dívat. Ortodoxní komunistický spolupracovník Arnošta Pánka na šéfa komunistické strany naléhá, aby se za Kvasila postavil. Když je v Kvasilově věci svolána veřejná schůze a občané jsou vyzváni k diskusi, mlčí - jak na to poukazuje jeden bývalý místní funkcionář, který se na podvodech a korupci odmítl podílet a odstoupil, a který ve filmu funguje tak trochu jako Pánkovo živé svědomí, občané mlčeli, protože se stydí. (!)

Na filmu je z dnešní doby pozoruhodné, že za čtyřicet let vůbec nezastaral. Řeší úplně tytéž etické problémy, jaké jsou aktuální dodnes. S jediným rozdílem: korupce a podvody by dnes u okresních politických funkcionářů asi přece naprosto nevyvolávaly žádnou morální úzkost.

Film je podobně traumatizujícím bilancujícím dílem jako je Vaculíkova Sekyra - konec konců Sekyra i Stud jsou naprosto z téže doby a neuvěřitelně autenticky zachycují tehdejší atmosféru morálního znepokojení.

Podobně jako u Vaculíkovy Sekyry platí i u Helgeho Studu jedna zvláštní věc. Za komunismu jsme si naivně mysleli, že tato díla jsou morální kritikou komunistického režimu; nyní, dvacet let po pádu komunismu vidíme, že komunismem to nebylo: Stejná korupce a stejné maloměstské podvádění existuje i dvacet let po pádu totality. Je zjevné, že Vaculík a Helge nevytvořili kritiku komunistického režimu, ale velmi hlubokou analýzu některých základních rysů maloměstské (české) společnosti.

Přítomný režisér Ladislav Helge se diváků po promítání ptal, zda jim po více než čtyřiceti letech připadá Stud "něčím blbý". Diváci mlčeli: snad trochu nepřesvědčivé může být, že okresní tajemník Pánek, který se honosí tím, že vládne v okresu "už dvacet let" a ví, co se kde šustne, jak je zjevné, snaží se být vůči lidem vstřícný a pomáhat jim, se doví o kriminální činnosti svého podřízeného Kvasila teprve, když je Kvasil zatčen. Je opravdu realistické, aby šéf komunistické strany vládl okresu dvacet let a nebyl si vědom korupce, arbitrárních rozhodnutí a podvádění? Nezapůsobila při vylíčení relativně idealistického tajemníka Pánka, dělnického kádra, kterého do vysoké funkce strana povolala od ponku, na režiséra ideologie? Zeptal jsem se na toto, přestože si jsem dobře vědom, že rozhodujícími funkcionáři komunistické strany se stal póvl až od sedmdesátých let, že v šedesátých let nebyli všichni komunističtí šéfové automaticky zločinci.

V odpovědi mi to Ladislav Helge potvrdil. Podle něho je postava tajemníka Pánka zcela realistická, neboť ve vedení komunistické strany v padesátých a v šedesátých letech byli i idealisté. Helge se jako o příkladu zmínil o jednom komunistickém funkcionáři, kterého znal, byl to bývalý jezuita, který konvertoval ke komunistické víře a tvrdě nutil sedláky, aby vstupovali do družstva. Přitom sám ze svého idealistického tlaku nic neměl, žil v naprosté chudobě.

To jsou poměry, které normalizační dvacetiletí radikálně změnilo. Na Helgeho Studu mi přijde nejzajímavější právě ta morální úzkost, která nám dnes připadá tak trochu zastaralá: vůbec to, že morální otázky tehdy lidé řešili. Něco opravdu podstatného se muselo stát s českým národem od sedmdesátých let, že skoro nikdo už morální znepokojení nepociťuje. Nebo pociťuje?

Jan Lukeš se Ladislava Helgeho ptal, proč by nebylo možno natočit něco jako Stud znovu i dnes (možná vzdáleně je pokusem o něco takového nový Balkův a Křižanův slovenský film Pokoj v duši, i když ten je v porovnání se Studem hodně schematický). Helge poukázal na to, že nikdo na takové filmy dnes v ČR nedá peníze. Mám ale pocit, že by se dnes film jako Stud natočit nedal, protože nikdo by se asi nedíval dvě hodiny na to, jak vysoký činitel komunálního úřadu má výčitky svědomí z toho, že jeho kolegové podvádějí. Nebo nemám pravdu?

Vytisknout