Plánovaný odchod holandských vojáků z Afghánistánu rozpoutává kmenové konflikty

29. 7. 2009 / Miloš Kaláb

Na znamení naší podpory kanadským vojákům, kteří přinášejí svobodu a demokracii do Afghánistánu, se oblékají reportéři ottawské televizní stanice CJOH každý pátek do něčeho červeného. Když ukazují návrat padlého vojáka do Kanady, vždy zdůrazňují, že zemřel při tom, co nejvíce miloval, což mu Kanada ani Afghánistán nikdy nezapomenou. Bez těchto obětí by prý nemohla vykonávat afghánská vláda svůj mandát. Brzy budou v zemi další volby, které údajně potvrdí její demokratičnost a prodlouží prezidentský mandát Hamida Karzaie.

Opravdu může Kanada odvolat svá vojska v r. 2011, jak slíbila svým občanům? Nebo by měla následovat příkladu Spojených států a stav svých vojenských sil ještě zvýšit? Reportér agentury Canwest News Service pan Matthew Fisher ukázal z Afghánistánu, k čemu by mohlo dojít po odchodu kanadských vojsk z Kandaharu. Paštunský vedoucí sousední provincie Uruzgan reagoval totiž na plánovaný odchod holandských vojáků v příštím roce takto: On i jeho kmen Durranů buď požádají Talibány o ochranu nebo opustí Afghánistán.

Pan Mohammed Daoud, který je hlavou kmene čítajícího 25 tisíc lidí v úrodné severní části Uruzganu, varoval spolu se 6 kmenovými stařešiny holandské vojáky, diplomaty i pracovníky mezinárodní pomoci při setkání na holandské vojenské základně. Připomenul, že rozhodnutí mezi požádáním Talibánů o pomoc a odchodem ze země bude velice nesnadné. Bude-li snadnější domluvit se s Talibány, vydá se za nimi. Podobně smýšlí většina členů kmene.

Přede 2 roky zachránil otec pana Daouda holandské vojáky z talibánské pasti, ale o rok později byl nešťastnou náhodou zabit australskými vojáky. Tím se stal pan Daoud přes svůj nízký věk kolem 25 roků vedoucím kmene a dnes se obává, že jeho kmen nechávají odcházející holandští vojáci na pospas afghánské vládě, která dává silně přednost nepřátelskému kmenu Popolzaiů. Projevuje se to tím, že prezident Hamid Karzai určil panu Daoudovi za staršího kmenového poradce Jana Mohammada Khana, který je zapřisáhlým nepřítelem Durranů. Řekl, že pan Khan je pro Durrany největším nebezpečím a tím vlastně odhalil nesmírně komplikovanou kmenovou politiku v zemi, která ovlivňuje vztahy kmenů nejen vůči sobě samým ale také vůči vojskům NATO.

Zatímco Kanaďani se vyhýbají zanášení politických problémů z Afghánistánu do vlastní země, Holanďané přiznávají, že názory pana Daouda nacházejí ohlas u mnoha lidí v této provincii, která je strategicky velice významná, protože sousedí s nestálými provinciemi Helmand a Kandahar.

Podobně, jak se stane v Kandaharu, jestli odejdou kanadští vojáci v r. 2011, nebude snadné najít ani pro provincii Uruzgan jiný stát NATO, jehož vojska by převzala vedoucí roli. Australané sice poslali do Uruzganu několik set svých vojáků, ale zcela jasně prohlásili, že nehodlají nahradit holandské vojáky. Většina zemí NATO už dlouho trvá na tom, že se nehodlá účastnit války na jihu Afghánistánu.

Přes ujišťování velení NATO, že se určitě najde náhrada za 2200 holandských vojáků dříve než odejdou, v Uruzganu panují obavy, že nikdo nebude mít pro Durrany takové pochopení, jaké ukazují Holanďani. Ti jsou považováni za méně agresívní než jejich jiní spojenci. "Důvod, proč jsou naši lidé spokojeni s Holanďany je ten, že oni mají ohled na naše lidi", řekl pan Daoud a dodal: "Dříve než jdou do nějaké akce, zvažují pečlivě všechna pro i proti".

Holandská pracovnice pro rozvoj Afghánistánu paní Judith Maasová se ptá: "Bude mít příští armáda - ať je to americká nebo jiná - pochopení pro vnitřní konflikty na severu? Jestliže nebude, budou z toho těžit Talibáni". Za takové situace je ovšem velice obtížné obětovat životy vojáků, jestliže se místní obyvatelé vážně zajímají o spolupráci s Talibány, protože afghánskou vládu považují za svého nepřítele. Až dosud ale neměli kanadští občané ani potuchy o skutečném stavu. Mají je snad jinde?

Útok na USA, Afghánistán, Irák
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.7. 2009