Nakladatelství OIKOYMENH vydalo český překlad Dialektiky osvícenství

31. 7. 2009

Nakladatelství OIKOYMENH právě vydalo klasické dílo levicové teorie - Horkheimerovu a Adornovu Dialektiku osvícenství (překlad M.Hauser a M.Váňa).

Dialektika osvícenství je nejvýznamnější knihou kritické teorie Frankfurtské školy sociálněvědné. Nastoluje základní otázky týkající se i našeho století: jak je možné, že osvícenství, racionalita, pokrok se převracejí ve svůj opak? Autoři postupují k prehistorickým a mytickým kořenům osvícenství, aby ukázali, jak v moderní době přežívá prehistorie a znovu ožívá mýtus. Věnují se homérským eposům, aby osvětlili povahu moderního subjektu, srovnávají Kanta a markýze de Sade, aby odhalili rub konceptu autonomní etiky. Autoři rozvíjejí řadu zkoumání, která se stala výchozím bodem pro kritiku konzumní kultury, analýzu antisemitismu a rasismu nebo kritiku instrumentální a technické racionality.

Tato kniha ukazuje, že levice (v protikladu k floskulím současné pravicové propagandy) hájí právo na odlišnost a individualitu proti masové společnosti manipulující atomizované jedince ideologickým "principem sebezáchovy".

Dialektika osvícenství sleduje degeneraci širokého konceptu osvícenství od řecké antiky až po fašismus a nacismus. Podobně jako později mnozí postmodernisté a feministky, Horkheimer s Adornem těsně po 2. světové válce analyzovali klasický novověký koncept osvícenství coby imperialistický a totalitární. Středověká "magická" kultura pracující se vztahy, asociacemi a analogiemi se v novověku změnila ve scientistickou kulturu, jež chce vše redukovat na základní měřící jednotky (a - pokud možno - nejraději na číselný údaj). To vedlo až neschopnosti myslet v kategoriích jedinečnosti a vztaženosti, k vytěsňování "iracionálního" (emocí, sexuality...) a komplexnějšího kulturního úsilí, které nelze redukovat na soukromé problémy atomizovaného individua. V osvícenské ideologii je vše kvalitativní, neredukovatelné na kalkulovatelné vztahy mezi normalizovanými jednotkami, považováno za nepodstatné a nehodné teoretického zájmu. Myslet autentický subjekt nebo kolektivní akci je v této perspektivě zbytečné a fakticky nemožné.

Dialektika osvícenství spočívá v tom, že potlačená a vytěsněná iracionalita se v deformované podobě navrací, aby ovládla formálně racionální infrastrukturu moderní společnosti. Osvícenství se tak mění ve svůj opak - nový nerozum a nesvobodu v podobě masové společnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.7. 2009