Věda a infarkt

30. 7. 2009 / Věra Říhová

Plně souhlasím s panem Jírovcem a také s panem Šusterem. Pan Jírovec upozorňuje na zaslepenost vědecké obce a její lhostejnost vůči celé společnosti a pan Šuster hledá úspory. Kde byli vědci celých 20 svobodných let a jak přispěli ke zvýšení inteligence občanů ? To je otázka, kterou si dnes v době ekonomické krize klademe a hledáme na ni odpovědi, protože žijeme v době velkého rozhodování, kde a komu ještě lze vzít peníze, které už není kde brát. A přidávám ještě otázku : "Kdo jiný nežli vědecké kapacity by měl rozumět současnému stavu a očekávat ho s ohledem na společenský vývoj posledních let?"

Tisíce lidí se ocitají bez práce, stovky projektů a rozdělaných akcí náhle končí, a to buď definitivně, nebo jsou časově posunuty. Proč věda nekřičela a nezapojila se, když se bohémsky rozhazovalo ze státního balíčku, když se rozkrádal společný socialistický majetek? Proč věda nekřičela, když se začalo šetřit na sociálně nejslabších občanech, na dětech, důchodcích a nemocných lidech? Proč se včas nestarala ?

Vědecká obec celých 20 let mlčí a hledí si svého. Bez ohledu na to, zda chápeme nebo nechápeme důležitost jednotlivých výzkumů, těžko najdete někoho, kdo by vědce litoval.

20 let žijeme v tržní ekonomice a Akademie věd se chová, jakoby o tom nikdy neslyšela a právě dnes se probudila ze spánku.

Zatímco "hloupí a nevzdělaní" občané žijí 20 let v kapitalismu, vzdělaná důstojná Akademie věd se tváří jakoby se jí tento svět vůbec netýkal, protože pozemské starosti stojí pod její aurou, a spokojeně si užívá zbytků socialismu spojených s nabytou svobodou. Komu by se takový svět nezalíbil. Ale natáhnout ruku a zakřičet, kdykoliv je miska prázdná, to umí každý šimpanz v zoo.

Proč se tedy divíte, že akademici nezajímají občany ? Proč by měli občany zajímat, když se nad ně vždy povyšovali ? Proč by literární vědecké kapacity nemohly jít na úřad práce jako každý smrtelník a literárně si bádat doma za sociální podporu ? Jak jinak donutit naše vědce, aby shlédli ze svých oblaků na zem a začali se zajímat o svět nevzdělaných smrtelníků?

Jak myslíte, že se běžný občan vzdělává? Doma ve svém volném čase a za své finance, pokud vůbec nějaké má, pokud ne, musí si je obstarat. To je zákon svobody. Nikdo mu ze státního rozpočtu samovzdělávání nezaplatí ani v případě, že jeho nově nabyté vědomosti umožňují vytvořit společensky důležité potřeby. Pan Čulík se na rozdíl od jiných o občanský svět zajímá a pomáhá mu, proto se o sebe bát nemusí. Ostatní si ale musí položit otázku sami sobě: "Jak jsem využil uplynulých 20 let a co jsem pro společnost udělal ?"

Mnozí totiž opravdu mnoho udělali, aniž by o tom občanská veřejnost vůbec věděla a bohužel aniž by o tom věděla ostatní vědecká obec. Já například příležitostně sleduji výzkumy 1. tisíciletí našeho letopočtu -- doby velkého stěhování národů a příchodu Slovanů na naše území. Je to přímo detektivně napínavé sledování vědeckého výzkumu se stále otevřeným koncem. Proto mne velice překvapil název knihy pana Čulíka "Jací jsme", neboť analýza filmové tvorby je sice vynikající, ale o českém národu nevypovídá vůbec nic, za to následující generace zmate a vyvolá nové fámy a společenské mýty o národu tak trochu jiráskovské.

A to je problém celé naší vědecké obce. Nezajímá se o práce ostatních vědců alespoň v rozměru informací o novinkách a nových poznatcích technických i celospolečenských. Ale neznalost nikoho neomlouvá, musí-li běžný občas s maturitou i bez ní ovládat zmatené zákonodárství, neboť neznalost zákonů nikoho neomlouvá, proč by se měla omlouvat neznalost vědy a politiky u vysokoškolsky vzdělaných vědců mnohdy s několika tituly? Potom čteme stohy článků a bohužel i knih, které vůbec nic nového nepřinášejí, vzhlédneme spoustu dokumentárních filmů, aniž by v nás zanechaly jakoukoliv stopu zvýšeného vzdělání.

To je například problém dokumentů BBC, technicky dokonalé, vzdělanostně tak pro první stupeň základní školy. Pokládá snad BBC běžného občana za primitivního troubu? Proto si jako občan mohu vybrat, zda za takovou práci zaplatím či ne, a jak sleduji prodejnost DVD na stáncích, o dokumenty BBC není zájem. Málokoho oslovuje. Spousta vědecké práce je totiž realizovaná pouze pro to, aby vědec či instituce vykázaly vůbec nějakou činnost, a tak potvrdily svou nepostradatelnost.

Jaktože si vědecká obec za 20 let nevšimla, že žádná současná vzdělanost neexistuje, a tudíž ani nemůže být likvidována? České školství stále vězí v rakousko-uherských poměrech a nehodlá vstoupit do nového tisíciletí, když už mu celé uplynulé století proteklo sítem a jakýkoliv náznak modernity byl nekompromisně odstraněn. Kdo by si vážil v době plodností, kdy pyj se stává kyjem, vzdělaných eunuchů, impotentů a frygidnic ?

To, že si každý profesor a vědec může dělat, co chce, ještě neznamená, že existuje nějaká vzdělanost. Je to pouze uzavřené vzdělávání se. Vzdělanost národa klesá a nejenom našeho.

Lid dříve pečlivě vzdělávaný splývá s barbary, neboť to je mnohem vzrušivější a zábavnější. Nuda vědeckých kruhů je pouze pro tichošlápky a ustrašence, kteří zalezou do své ulity jako každý šprt stranící se bouřlivého kolektivu.

Proč by bouřlivý kolektiv měl podporovat šprta? Protože toho šprta bude jednou potřebovat. K čemu ho bude potřebovat, o tom se dnes mluví, a to právě ohrožuje akademickou nezávislost, která hystericky křičí, protože má strach o svá teplá místa. Protože i loajalita k moci má své hranice, které končí tam, kde začínání prodejnost. Tak jako se dnes prodávají hezká děvčata a zdatní junáci hned po autech a adrenalinu, nastává doba výprodeje vědecké obce.

Akademici dnes sklízejí, co si po revoluci zaseli a 20 let zalévali. Své vědecké práce obhajovali před vědeckými komisemi, potřeby společnosti je příliš nezajímaly. Dnes je budou muset obhájit před veřejností a platícími občany. Dnes je čas svá díla prodat nebo alespoň zdůvodnit jejich význam. Literární svět je sice zajímavý, ale v době ekonomické krize není bohužel to nejdůležitější.

A my občané čekáme, co nám za naše peníze akademici předvedou. Máme na to své právo a nechápu, jak je možné, že nám je upíráno právě na Britských listech. Všude jinde by mne to nepřekvapilo. Vědci jsou závislí na štědrosti společenské ruky a teď nám arogantně říkáte, že nám do akademických výzkumů nic není? Máte pocit, že my -- pro vás burani - vám do vašeho bádání nemáme co mluvit? Tak to budete vyvedeni z omylu.

Dnes se tento nevzdělaný svět ptá, k čemu mu je ta společnost zavřená v jeskyni, kterou musí živit a odevzdávat ji povinné dávky. Neptají se zedníci, ptají se politici a podnikatelé, tedy ti, kterým na vědu zbývají finanční prostředky. Zedník to řešit nemusí, ten si vydělá tak sotva na bydlení a obživu rodiny. Věda ho netrápí, protože se ho netýká, ale kupodivu chápe její potřebnost. Ptají se ti, co přebytečné finanční prostředky mají.

Protože dnes se spousta lidí musí rozhodnout mezi soukromými potřebami a potřebami společnosti a to vždy vede od kabátu ke košili, majetní se ptají, který kabát potřebujeme kvůli mrazu a který může zůstat ve skříni, protože je pouze přidanou společenskou hodnotou, a který už k ničemu nepotřebujeme. Takto je dnes věda chápána a pan Čulík se rozčiluje sice spravedlivě a moudře, ale zbytečně.

Já mám velice ráda muzea a často je navštěvuji. V posledních letech jsem svědkem toho, že soukromá muzea založená nevzdělanými neodborníky nejen prosperují, ale jsou mezi občany oblíbená. Jsou tady pro lidi. Nikoliv jako skladiště či laboratoř pro vědeckou obec, kam se obyčejný smrtelník bojí vkročit, aby svým barbarským dechem nepošpinil důstojnost vystavených objektů. Soukromá muzea žijí jako robot číslo 5.

Jsou pro mnohé občany inspirací, nostalgickou vzpomínkou, potěšením i zábavou, ale především praktickým vzděláváním v oblasti historie, sociologie, technologie. Lid je hravý a má peníze. Lid je ale také chápavý a citlivý na určité otázky vědecké a dokáže se postavit za dobré projekty v případě, že cítí jejich potřebnost. To už bylo v minulosti mnohokrát prokázáno.

Majitelé soukromých muzeí se museli sami vzdělávat za své finanční prostředky, sami se učit provozu muzejních sbírek a ošetřování exponátů. Sami museli navázat kontakty, exponáty sesbírat, sehnat prostory a upravit je, zajistit reklamu, přesvědčit média o užitečnosti podpory a přitáhnout zákazníky. Stejně tak postupují mnozí majitelé hradů a zámků. Přírodovědci spolupracují s ekology, technické obory s výrobci. Vzdávám těm všem hold. Proč by to nemohla dělat i ostatní vědecká obec?

Akademickou obec nezajímalo, kdo vládne této zemi a jak s ní zachází. Nepoučily ji ani normalizační čistky ze sedmdesátých let, nezajímala se o původ peněz, kterými je placena. Peníze mají ti, kteří je umí vydělat, a jen oni o svých penězích rozhodují, ať se to akademikům líbí nebo nelíbí. Jak jste si finanční elitu národa vzdělali a vychovali, takovou ji máte.

Teď bída společnosti došla až k akademickým dveřím a akademici volají o pomoc. Nikdo je neslyší, protože nikoho nezajímají. Vezmou si z toho vůbec někdy ponaučení? Všichni akademici vzešli z lidu, za jejich peníze vystudovali a na jejich penězích jsou závislí. Místo vděku však mnozí vracejí jen aroganci a opovržení těm, kteří si vzdělání dovolit nemohli a přesto na vědu a kulturu vydělávají a podporují ji.

Na závěr se omlouvám všem akademickým jedincům, kterých se to netýká.

Vytisknout