Jaké to je, být žalován o 4,5 milionu dolarů

30. 7. 2009

Kdykoliv to komukoliv vysvětlím, reakce je vždycky tatáž: neuvěřitelné překvapení, že je něco takového možné, a zuřivý vztek. Obojí je důsledkem neuvěřitelného utajování činnosti Recording Industry Association of America (Asociace amerického nahrávacího průmyslu, RIAA). "Jak vás dostali?" lidi se mě ptají. Vysvětluji, že za stejnou věc RIAA žaluje celkem 40 000 lidí, a že si je náhodně vybrala ze skupiny milionu lidí, kteří navzájem sdíleli hudbu. A pak se jim objeví na tváři výraz zděšení: "Vždyť jsem to mohl být já!"

Důvodem, proč se o tom stíhání neví, je, že většina lidí, když na ně RIAA zaútočí, zaplatí odškodné, které RIAA po nich chce. Já jsem se stal výjimkou před čtyřmi lety.

V roce 2005 obdrželi moji rodiče dopis od firem Sony BMG, Warner, Atlantic Records, Arista Records a UMG Records, v němž se tvrdilo, že jsem "porušil autorská práva". V dopise bylo uvedeno telefonní číslo, kde "můžete zaplatit svůj dluh". Nahrávací společnosti prostřednictvím vyhrožování vytvořily obrovský průmysl vybírání odškodného, tak k tomu založily celé call centre.

Operátoři v call centre se jen ptali, jak bude dotyčný platit (chtěli 3000 dolarů) a opakovali vyhrožující soudní statistiky. Poslal jsem jim složenku na 500 dolarů, kterou mi vrátili. Řekl jsem jim, že na víc nemám. Hovořili jsme o tom, zda mám právo na úlevu, protože jsem student. Pak mě přestali kontaktovat. Ukončil jsem své studium na univerzitě a začal jsem pak studovat na doktorát v oboru fyziky.

Pak jsem přijel v srpnu 2007 domů a čekala tam na mě hromádka papírů, asi 50 stránek. Zjistil jsem, že pro ně pracují nejlepší právníci ve Spojených státech, které financují multimiliardářské firmy. Ty bojují s veškerým úsilím proti lidem, kteří si chtěli vyměnit písničku od skupiny Nirvana s jinými fanoušky.

Předpokládal jsem, že mám u amerického soudu stejná práva jako žalobce, že můj příběh bude u soudu přednesen a výsledek bude spravedlivý rozsudek. Zjistil jsem, že existují neuvěřitelné překážky, které vám brání, abyste mohli u soudu přednést své svědectví. A i když se přesto nakonec dostanete k soudu, nemáte vůbec rovné postavení, daleko významnější postavení u soudu má mašinérie, která ovládá 85 procent komerční hudby v USA.

Abyste vůbec měli mít možnost začít se bránit, (a) musíte vědět, za co vás vlastně žalují a (b) musíte mít představu, jak se proti tomu bránit. Většinou nevíte vůbec nic, než že máte složku papíru, napsanou právním jazykem, která tvrdí, že dlužíte několik tisíc dolarů, a uvědomujete si, že jen najmout si právníka vás bude asi stát víc.

Často mi telefonovala jedna jejich právnička z Colorada. Drze mě vydíral, ale nemám o tom žádné důkazy, protože mě vždy kontaktoval jen telefonem. Při každém rozhovoru ze mě tahala informace o mé obhajobě a varovala mě, že jestliže nezaplatím hned, konečná částka bude daleko větší. Nabídl jsem jim za soudní "narovnání" 5250 dolarů. To RIAA odmítla a požadovala 10 500 dolarů. Měl jsem pocit, že jsem na běžícím pásu, který mě nezadržitelně táhne do ostrého soukolí.

Pak v létě roku 2008 jsem doma našel dopis. Zpáteční adresa zněla: Harvard Law School. Zvědav jsem ji otevřel. Dopis zněl: "Jmenuji se Charles Nesson, jsem profesorem práva na Harvardu. Dověděl jsem se o vašem případu. Pokud vám mohu nějak pomoci, zavolejte." Samozřejmě jsem ho požádal o pomoc.

Od té doby jsem se dozvěděl, že nemusíte přijímat telefony od právníků RIAA, ale požadoval korespondenci písemnou formou. Dvakrát jsem byl vyslýchán, jednou devět hodin a podruhé sedm. Ptali se mě na všechno možné o mém životě, jaké vlastním auto, jaké provozuji internetové stránky.

K výslechu byli pozváni i mé sestry, můj otec a matka, mí kamarádi ze školy i přátelé rodiny. Zkonfiskovali mi počítač a zkopírovali si můj hard disk a mým rodičům a sestrám chtěli udělat totéž. Profesor, který dohlíží na to, jak vyučuju své kurzy, je frustrován, že neustále musí hledat za mě náhradu. Musím si nesmírně dávat pozor na to, co dělám, pro případ, že mě budou pod přísahou vyslýchat u soudu. Nevím, jak to se mnou dopadne, až budu na lavici obžalovaných po dlouhé hodiny a žalobci se budou porotu snažit přesvědčit o mé vině a o tom, jak odporný mám charakter.

Podpora ale pomáhá. Pomáhá mi vynikající tým Neesonových studentů a profesor sám mi moc pomohl. Lidi mi posílají vyjádření podpory (i když já se poslední dobou dost bojím přátelit se s lidmi, které neznám).

Proces začíná v pondělí 27. července. Bohužel nebude v soudní síni webová kamera, RIAA to úspěšně nechala zakázat. Ale budeme používat twitter a blogy a najdete nás i na jednom webu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout