Talibán kdysi, Afghánistán dnes

31. 7. 2009 / Bohumír Tichánek

V Afghánistánu roku 1996 islámský Talibán zvítězil. V březnu 2001 záměrně zničil symboly odlišného náboženství. V Bámjanu nechal střílet z tanků na úžasné skalní sochy Buddhů, které mohly přetrvat snad i miliony let. Skály poněkud odolávaly, protože tankové střely, použitou konstrukcí, nebyly určené proti nim. Zničením však Talibán vyprovokoval svůj pád, aniž by souvislosti byly snadno srozumitelné.

Pachatel kulturně náboženského násilí byl vojensky potrestán. Po obrazoboreckém barbarství následoval teroristický čin, který vyprovokoval právě Spojené státy americké. Koho jiného přivést k odvetné válce, k přemožení Talibánu, než velmi silně vyzbrojenou zemi našeho světa?

Amerika zásobuje filmové diváky mnoha zemí násilnými filmy - katastrofy aut, mrakodrapů, vlaků, kontinentů i celého světa jsou v nich zcela běžnou součástí. Jakým jiným způsobem tedy vyprovokovat americkou společnost k zásahu proti útočnému talibánskému islámu, než způsobem úměrným americkému myšlení?

Terorismus zničil dvě dopravní letadla při nárazech do dvou významných mrakodrapů. Když vyspělá společnost tak ráda sleduje katastrofické filmy, pak bylo nejpatřičnější uvrhnout katastrofu dvou mrakodrapů právě na zemi, která uvažuje právě tím směrem. I Afghánci mívají blízko k násilí. Důkladný nůž tam jistě není v opovržení, nýbrž naopak. Přesto, píše se o afghánském národě Kuči. Jeho muži nenosí zbraně a neválčí.

Napsala P. Procházková, Lidové noviny 27. 9.2003: Poslední svobodní

Je to normální, tihle Kuči, vycházím-li z lidských zkušeností?

Ale podobně i Amerika zná ty nejmírumilovnější snahy. Náboženství Svědků Jehovových vzešlo z Ameriky. Je známo, že nacistický režim ničil v Německu jako první právě Svědky. Příčinou byla jejich absolutní mírumilovnost.

Jsou i jiná nenásilná, například křesťanská náboženství, ale v přístupu k válce se Svědkům jen stěží vyrovnají. Kdysi jsem se, jako host, v bytě aktivní křesťanské rodiny zeptal jiného hosta: "Vaše náboženství jak, vzali byste zbraň do ruky?"

"No, to bychom vzali, ale do lidí bychom nestříleli."

Pak domácí dívenka otevřela dveře z předsíně k nám do pokoje a točila mechanismem hračky, řachtajícího plastického samopalu. Mířila na D., kazatele, za vteřinu zase zavřela. Ale to byla jen náhoda.

Přesto někdo jednoduchý řekne, že takové souvislosti - náhody nejsou.

V posledních dvanácti měsících se ve světě objevují oficiální názory, že válku v Afghánistánu nelze vyhrát. Když sami vznětliví Afghánci nechtějí zbraněmi své záležitosti obhájit, neměly by to za ně dělat jiné národy, natož mírumilovný český národ. Svoboda je základem. Afgháncům lze přát takovou svobodu, jakou si sami zajistí a nikoliv svobodu cizí, dovezenou.

Zveřejnil časopis Nový prostor 17.6.2002, L. Kučerová: Afghánistán

Jenže svobodu dospělých lidí si představuji jinak. Není to svébytná islámská země, která by snad lidskou civilizaci vedla na pokraj zkázy. Stav zeměkoule se ve více směrech zhoršuje - vlivy počasí s oteplením, stav přírody - vymírání druhů živočichů, hlubinná těžba surovin, natož další škodlivé vlivy, o kterých možná ani nevíme.

Když to vše hodnotím včetně dalších souvislostí, pak přinášení naší euroamerické osvěty do země s dlouhou historií je na pováženou.