Rozvoj území v teorii a v praxi

30. 7. 2009

Na první pohled se zdá, že se politicko-stavební lobby nepodařilo jednoznačně prosadit všechny své "bohulibé" záměry pro další betonování české krajiny, neboť řada sporných dopravních staveb má nejméně dvě řešení, z nichž se v dalších stupních schvalování může za účasti veřejnosti ještě vybírat.

Ovšem tato právní teorie silně pokulhává za právní praxí. Čeští politici a úředníci mají totiž již asi padesátileté bohaté zkušenosti, jak během konkrétní přípravy úspěšně prosadit právě ty "správně" vhodné varianty staveb v rozporu se zákonem či na jeho hranici. Tato praxe se bohužel v demokratickém režimu ještě zdokonalila.

Nejviditelnější jsou někteří úředníci Ministerstva životního prostředí, kteří v rámci rozhodování o posuzování vlivů variant velkých dopravních staveb na životní prostředí dokážou dělat roztodivy. Správně a logicky by se měly strategickým hodnocením vlivů posoudit různé koridory dopravních staveb (proces SEA) a pak v navazujícím projektovém hodnocení v tomto koridoru posoudit různé varianty (proces EIA). Při těchto procesech má široká veřejnost poprvé a naposledy možnost ovlivnit konečné umístění a podobu těchto staveb.

Pokud by oba tyty procesy byly skutečně transparentní a objektivní, pak by mnohdy nebylo vůbec nutné provádět "zákopové boje" v dalších fázích, neboť by se třeba v územním řízení doladily jen detaily na ochranu přírody a zdraví obyvatel. V opačném případě se pak samozřejmě prostě v boji pokračuje a investorům nastávají velké časové a finanční potíže.

Příkladem může být dálnice D8 přes České středohoří do Německa, u níž byl proces SEA o výběru koridoru pro jistotu MŽP před veřejností utajen a v navazujícím procesu EIA už nebylo vůbec přípustné nové varianty, třeba s dlouhými tunely, navrhovat. Tento nezákonný postup je popsán ve zprávě ombudsmana z roku 2003. Nyní se ale díky tomu může stát, že Evropská komise nám za toto porušení zákona nedá z Operačního programu Doprava na tuto dálnici žádné peníze.

Při schvalování silničního spojení Brna s Vídní rozhodovalo MŽP zase časově nelogicky. Sice se za účasti veřejnosti formálně uskutečnil proces SEA o koridorech a EIA o variantách, ale obráceně. Nejprve se procesem EIA vybíralo ze tří variant, ovšem jen přes Mikulov. Pak se procesem SEA při schvalování územního plánu Břeclavska vybíral koridor, ale opět jen přes Mikulov a nikoliv třeba kolem Břeclavi. Vyhrál samozřejmě "Mikulov". Tento nezákonný postup v roce 2006 opět zkritizoval ombudsman, přičemž v červnu 2009 NKÚ ve své kontrolní zprávě byl ještě tvrdší, neboť navíc prokázal, že společenský význam této silnice je velmi nízký.

A jak tento exkurz do české právní reality souvisí se schválenou Politikou územního rozvoje? Její konečná verze, ještě dopracovávaná přímo na vládě, se překvapivě velmi přiblížila očekávání asi devíti tisíc občanů, kteří tento dokument připomínkovali, a obsáhlým kritickým připomínkám Ekologického právního servisu a dalších spolupracujících občanských sdružení, podle kterých je ještě předčasné přesně stanovit dopravní koridory.

Vláda se dokonce přiblížila i obsahu nesouhlasného stanoviska SEA, vydaného MŽP v lednu 2009, které upozornilo na zásadní procesní a věcně rozpory, zejména na nerespektování zásad ochrany přírody a životního prostředí a hlavně na významný negativní vliv kanálu Dunaj - Odra -- Labe na chráněná území NATURA 2000. O této dopravně zbytečné a obrovsky drahé stavbě se má ještě za půl roku jednat, nicméně není součástí PUR..

Lobbyisté silových ministerstev zřejmě prohráli, neboť ve hře u mnoha sporných dopravních staveb a dalších plánů jsou stále ještě různé možnosti řešení. Nicméně výše popsaná právní praxe o D8 a R52 ukazuje, že je nutné se aktivně účastnit schvalování krajských Zásad územního rozvoje, v nichž už se o variantách skutečně rozhoduje. Konflikty se jen prostě posunuly o patro níže.

Bude proto zajímavé, zda opravdu nakonec dálnice D3 do Českých Budějovic neprojde Posázavím, zda silniční okruh Prahy R1 neprojde přes Suchdol, zda se R55 na Slovácku vyhne obrovské ptačí oblasti, zda se bude stavět jen dvoupruhová rychlostní silnice I/35 v jižní variantě mimo CHKO Český ráj, zda R43 obejde Brno Boskovickou brázdou a skončí ve Svitavách, zda se na Vídeň nejprve postaví R55 kolem Břeclavi a pak R52 přes Mikulov a zda dokonce bude s definitivní platností upuštěno od ochrany území pro kanál D-O-L a na evropsky "slepé" řece Labi se nebude stavět zbytečný jez v Děčíně a plavební komora u Přelouče.

Krátce řečeno, z celostátní PURky se musíme přesunout na krajské ZURky a pak ještě do územních řízení. Čeká tu také ještě boj proti snaze rozšířit pražské letiště o paralelní dráhu umístěnou blíže k obydlím obyvatel Prahy a umístit novou jadernou elektrárnu v Blahutovicích. Takže prostě musíme hrát tuto hru dále...

(Autor pracuje v neziskovém sektoru v oblasti ochrany životního prostředí)

Článek ve zkráceném znění vyšel dne 27. 7. 2009 v Literárních novinách.

Vytisknout