VĚDA

O ošidnosti předpovědí

31. 7. 2009 / Jita Splítková

Britský renomovaný futurolog Ian Pearson v roce 2002 napsal, že v roce 2005 bude vytvořena umělá inteligence, která v roce 2018 dostane Nobelovu cenu. Smějete se? Nesmějte se. Tento marketolog British Telecom své předpovědi opravdu pečlivě zvažuje a vždy se snaží vycházet z existujících technologií a výzkumů, jenže nikdo nemá všechny dostupné informace o všech oborech lidské činnosti a někdy prostě má navrch pouhé přání., aby to bylo tak, jak si dotyčný člověk představuje.

V šedesátých letech minulého století se autoři vizí budoucnosti zase nechali nekriticky opojit možnostmi techniky a předpokládali, že v 21.století bude mít lidstvo jeden velký problém a to jak zaměstnali lidi v jejich volném čase, protože pracovat budou jen stroje.

"My nebudeme chodit do práce. Naopak práce bude chodit k nám", prohlásil v roce1967 moderátor CBS Walter Cronkite v dokumentárním seriálu o 21.století. Hovořilo se také o práci za odměnu. Jak roztomilé a naivní.

V sedmdesátých letech 20. století se časopisy hemžily prognózami, že v roce 2000 auta už skoro vymizí i silnice se tím pádem stanou nepotřebnými a my budeme jezdit cestou i necestou na vznášedlech. Nestalo se tak. V roce 1920 si zase američtí předvídatelé budoucích trendů mysleli, že auta budou nahrazena letadly. V Los Angeles architekti předvedli maketu obytného domu, na jehož střeše mělo být letiště. Přistávací plocha měla být dlouhá 300 metrů.

To nic není oproti představám o automobilech, co vznikaly v padesátých letech. V tomto období okouzlení atomovou energií se podle prognostiků i techniků měla v blízké budoucnosti vyrábět auta na atomový pohon: Ano, skutečně každé autíčko - tedy poměrně obrovské auto si mělo vzadu místo motoru vozit svůj maličký atomový reaktor. A nebyly to představy nějakých netechnicky vzdělaných snílků nebo spisovatelů sci-fi. Automobilka Ford měla už dokonce v roce 1958 vypracovaný model takového auta - byl to poměrně známý Ford Nucleon.

Ford Nucleon ZDEZDE

Téměř v žádném vozidlu, které se mělo stát tím pravým dopravním prostředkem v budoucnosti, se v té budoucnosti nikdo nesvezl. Neexistovala ani nemohla - byla jen snem. Ano, bylo pár výjimek - jako třeba vznášedla VTOL Piasecki 59K "Sky Car", Piasecki 59 / VZ-8P "Airgeep" 59N a 59H "Airgeep II" a VZ-8P (B) od firmy Piasecki Aircraft, vymyšlené pro US Army v roce 1957. Ta se ale masově nezavedla, taktickotechnická data to vylučovala. Dvoumístná verze Piasecki VZ-8P "Airjeep" z roku 1958 se 135kW turbínou měla dostup 900m, dolet pouhých 40km a maximální rychlost pouhých 105km/h; pětimístná verze z roku 1962 s dvěma turbínami o 300kW měla maximální rychlost 137km/h, cestovní rychlost 113km/h, dostup: 900m a dolet 55km. Jejich provoz byl navíc neuvěřitelně drahý. Oba modely byly ale předobrazem či modelovým řešením pro jiné dvourotorové vývojové tendence, začínající v roce 1945 vrtulníkem HRP-1 a končících variantami CH-47 "Chinook". Budoucnost tvořila válka...

Piasecki_Aircraft ZDE

V poslední době s rostoucí propagací robotů se začínají objevovat články, které spekulují, zda-li robot nahradí člověka, a kdy to bude. Jedni se těší, druzí se bojí. V roce 2003 napsal Marshall Brain - zakladatel internetového portálu HowStuffWorks, pesimisticky vyznívající esej - Robotic Nation. V ní předpovídá, že velká většina lidí bude živořit, protože roboti jim vezmou práci - zdroj obživy. Podle Braina se tak stane v roce 2055. Tato vize budoucnosti je ovšem postavena na špatné úvaze a nebere na zřetel množství faktorů bránících tvorbě chytrého stroje. Brain vychází z Moorova zákona, podle kterého se počet tranzistorů na jednom čipu každých cca 18 měsíců zdvojnásobí - takže propočtem došel k názoru, že v roce 2020 PC bude provádět 10trilionů operací za sekundu a na základě tohoto předpověděl, že v roce 2055 budou existovat humanoidní roboti, kteří nahradí člověka, protože jejich mozek - počítač bude ekvivalentem lidského mozku.

Marshall Brain: Robotic Nation ZDE

Autor eseje zapomíná na několik věcí, například že tento zákon je opět jen výborně formulovanou prognózou z roku 1965, která sice zatím platí, ale aby platila, musí docházet ke stále větší miniaturizaci tranzistorů a jejich prvků, ale tu nelze provádět do nekonečna. Jednoho dne prostě výroba narazí na technologický strop a vývoj počítačů bude muset jít novou cestou nebo se na nějakou dobu zastaví. Onen strop má nastat kolem roku 2020.

K dočasnému zastavení vývoje počítačů může dojít i z ekonomických důvodů (pokud se neobjeví laciná technologie) - ono totiž náklady na vybudování nové technologie brzo dosáhnou desítek miliard dolarů, ale investice vzhledem k zastarání nového zařízení se firmám musí rychle vrátit - což není při ceně zařízení možné, a tak firmy budou čekat na zavedení nové výroby teprve až se jim vyplatí - jedná se o Rockův zákon.

Rock's law ZDE

Může se také stát, že výzkum přijde se zcela novou architekturou PC a jejich vývoj půjde plynule dál, ale jestli povede k umělé inteligenci si netroufám říci, jsem spíše skeptická.

Zde na příkladu vidíte, jak je ošidné předpovídat budoucnost, většinou futurologické vize odrážejí strach nebo sny toho, kdo je vytváří a i nejobjektivnější futurolog se může splést.

Své výroky by ovšem někteří lidé měli vážit - představte si, že v roce 1943 ředitel IBM Thomas Watson prohlásil, "Myslím, že existuje trh tak pro pět počítačů." Za 44 let se Ken Olson zakladatel Digital Equipment poněkud ztrapnil svým výrokem - "Není důvod, proč by někdo chtěl mít počítač doma."

Ne každý má tak špatný odhad. Jedním z těch co se nemýlili byl například fyzik Richard Feynman. Koncem roku 1959 na své přednášce pronesl ono, že tam dole je ještě hodně místa... čili předpovídal vznik nanotechnologií. Ukázal, jaký asi bude svět a nemýlil se - Nevynalézám antigravitaci - což je myslitelné pouze tehdy, pokud jednoho dne zjistíme, že fyzikální zákony nejsou takové, jak si myslíme. Říkám vám, co by bylo možné dělat, pokud fyzikální zákony jsou takové, jak si myslíme - neděláme to prostě proto, že jsme se do toho zatím nepustili.

I jeho tvrzení, že v podstatě bude fyzik schopen syntetizovat jakoukoliv chemickou látku, kterou mu chemik napíše. "Dejte mu pokyny a fyzik látku syntetizuje. Jak? Položí atomy tam, kam říká chemik, a takto danou látku vyrobíte..." se stalo pravdou.

Richard Feynman: There's Plenty of Room at the Bottom (Tam dole je spousta místa) PDF

Don Eigler a Erhard Schweizer v roce 1989 jako první na světě pomocí skenovacího tunelového mikroskopu (scanning tunneling microscope, STM) předvedli vytvoření struktury na nanoúrovni - seřadili 35 samostatných atomů xenonu do názvu firmy, kde pracovali - čili napsali atomy "IBM". Tento první experiment manipulace s atomy v Almaden Research Center trval 22 hodin, v současnosti takovýto proces zabere jen několik minut.

...a moje představa světa budoucnosti? Bude to prostě pohádka...

Zítra bude rok 2030, svět se od obávaného přelomu století velmi změnil. Svět ano, lidi ne.

Výhod technického pokroku využívají všichni, tedy až na výjimky.

Hluboko v horách v osamělé staré horské boudě žila matka a její dvě dcery. Jedna právě zlostně bouchla dveřmi, nasedla na vzdušný skútr a odletěla do svého bytu, který se zrovna nacházel někde v Karibiku. Už před lety nebyla hloupá a zakoupila si apartmá na lodi - městečku, takže jezdí do svého bytečku, ale adresu má každý týden jinou.

V chalupě na pohovce poloseděla, pololežela její matka. Sádlo jí přetkalo z rukou, nohou a jelikož jedla teplé škvarky vepřové sádlo jí teklo i po prstech a nespočetných bradách.

Dojedla škvarky, olízala si prsty, načala si pytlík slaných brambůrek se slaninovou příchutí a dálkovým ovladačem zapnula televizi. Bylo jí jedno, že dcera odjela, stejně se pořád jen hádaly.

Těmi několika zuby, co ještě měla v puse, chroupala křehkou pochoutku a přitom sledovala děj filmu. Nekonečný je (snad) pouze vesmír, ne pytlík chipsů. Vysypala si rozlámané kousíčky brambůrek, které vždy zůstávají na dně pytlíku do dlaně a jazykem je přemístila do pusy. Hodila prázdný pytlík na stůl a s velkým funěním vstala a začala se přemísťovat do kuchyně. Cestou se chytala všeho nábytku v pokoji. Na křeslech, na stole, všude bylo vidět, co právě dojedla. Malí robotci - vysavači a leštiči okamžitě všechnu tu špínu mlčky likvidovaly. Jsou to jen roboty a ty naštěstí nemluví. Jinak by asi dost nadávaly.

Konečně se dovalila do kuchyně, plácla sebou na mohutnou židli na kolečkách a začala připravovat další jídlo. Nedůvěřovala koupeným hotovým jídlům a robotům kuchařům.

Sádla už měla dost, sáhla po šlehačce. Z plechovky pod tlakem vylézá načechrané bílo. Myslí na sladkost, odšroubuje víko od jahodového kompotu...

"Maruško!!!" zavolá bolestínským hlasem, jako kdyby vypouštěla duši. "Marůůůůůšššškkkóóóóó..."

"Copak je maminko?" zeptala se zpoza jejích zad mladá žena. Říkala maminko, ale nebyla to její maminka, tahle byla v pořadí sedmou manželkou jejího prachatýho otce a bohužel poslední. Otec před rokem po osmém infarktu řekl "Mějte se," a umřel.

"Marůůůškóó, holčičkóóó moje, jahody došly, skoč pro ně někam. Jo a chci čerstvý."

Maruška se teple oblékla a šla. Ne, že by byla nějak trápená a něčím nucená jít, ani nebyla dementní, ale dobře si spočítala, že ta kupa sádla tady dlouho nemůže zasmrádat, no a ona byla dědička... a nakonec řešení se vždy najde. Hmátla po vzdušném skútru, "sakra ségra mi ho vzala, co teď?"

Zmáčkla modré tlačítko na svém náramku, který ji obepínal levou ruku. Okamžitě se jí na něm aktivoval monitor na kterém běžel videochat . "Ahoj, zdravím místnost dvanáct měsíčků."

"Ahoj, Maru, to je dost, že ses napojila," přivítala jí kámoška.

"No já měla nějak moc práce, jsem tady v horách u macechy."

"Já sem ti říkal ať do tý díry nejezdíš," ozval se její kluk, "už jedeš domů?"

"Ne, ségra má rozbitý skútr, a tak si potvora vzala můj."

"A proč voláš? Mám přijet?"

"Jo, to by bylo dobrý, zítra pro mě přijeď, ale hele, kdo mi poradíte, mám problém. Macecha chce čerstvý jahody a když nemůžu pro ně odjet, nevím, kde je mám vzít, tady je metr sněhu."

Chvíli bylo ticho a na monitoru se nikdo neukazoval, až. se opět ozval její kluk."Hele Maru, máš tam tu novou 3D tiskárnu?"

"No jasně"

"Takže žádnej problém. Jako materiál do ní dej nějaké to sojové maso, ochuť ho jahodovou esencí, vyměň barvy za potravinářský, no a model jahody snad někde máš..."

"To je geniální, dík, letím jí je vytisknout."

Vypnula spojení a vešla opět do chalupy. Vzala sójový substrát... Tiskárna pěkně vrní, za okny sněží a Maruška odebírá hotové jahody a klade je do košíčku.

Vytisknout