Sereš mi, dědku

27. 5. 2009 / František Řezáč

Jinak poklidné shromáždění, podobné tomu, o kterém jsem zde psal před deseti dny, se jim opravdu podařilo pokazit.

Tentokrát se důkladně připravili. Projevy Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotky i senátorky Gajdůškové přehlušovali řevem, který přecházel i do vulgarit.

O ta vejce, kterých si přinesli dost a která tak fascinují některé komentátory médií, už ani tak nešlo, s tím se počítalo.

Šlo o ten křik, který je pro tyto vzdělané mladé lidi patrně onou diskusí. Přitom měli možnost minulý týden diskutovat s lídrem kandidátky ČSSD pro volby do Evropského parlamentu Jiřím Havlem přímo na vysoké škole.

Asi jim to nestačilo a tak si přišli zabouřit na náměstí. Skoro přesně tam, kde se v listopadu 1989 také demonstrovalo. Zajímavé bylo, že když přišla v projevech řeč na daně, začali skandovat: Rovnou daň, rovnou daň...

Takže ty dohady, kdo asi za provokacemi stojí, jsou nyní bezpředmětné - škoda že si toho nevšiml pan Železný z ČT, který si pozval Jiřího Paroubka ten večer na kobereček do pořadu Události a komentáře. To mu to jeho lidé neřekli?

Po zklidnění ke konci mítinku, když se lidé rozcházeli, jsem se dvěma mladíky chvíli hovořil. Byli překvapeni, že nejsem komunista a že nepíšu do "Rudého práva", jak se jeden vyjádřil a prozradil tak mimoděk stav svého politicko-mediálního rozhledu. Ten nepřesahuje, bohužel, úroveň Mladé fronty Dnes, k jejíž pilné četbě se studentík hrdě přiznal.

Ach, kde jsou ty časy, kdy platilo totéž. Kdy se mládeži doporučovalo číst stranický a mládežnický tisk, který měl podle Václava Kopeckého nahradit univerzitu. A kdy se chodilo křičet na schůze demokratických stran, také před volbami a také se svatým zápalem pro dobrou věc. Ještě, že se ta historie nemůže opakovat. A když už, tak jako fraška. I s těmi vajíčky...

Vytisknout