Předvolební popelení aneb Farma zvířat

27. 5. 2009 / Pavel Kopecký

Volby evropské i ty vzdálenější, česky předčasné, jsou mocné čarodějky. Jedny jsou lakmusovým papírkem druhých, tudíž není divu, že dochází k zostřování boje. Mobilizují logicky hlavně ti, jimž hrozí propad do technického zázemí partajního systému. Strana zelených s vachrlatým elektorátem.

Hoří, tudíž proti červenému kohoutu startuje na sekeru . Předseda Bursík, neoficiální mistr modré planety v pokrytectví, před pár dny surfoval vlnami rozhlasu na dávno ztrouchnivělém prkně nezkažené morálky v politice. Bez škobrtnutí v hlase vytěsnil koalici postavenou na korupci, rožněnou trestním případem a "opalováním" Jiřího Čunka, nevlídným sociálním zákonodárstvím, radarem nebo uznáním narkotického Kosova. Inteligentní výroky Džamily Stehlíkové a své lásky-plavovlásky, z nichž biomasa je jen špičkou ledovce, zastiňuje máváním eurofilní zástavou. Od budovatelské kupky kompostu, k čemuž nechává kibicovat zvířectvo. Patrně jde o nedomyšlenou, ač asi jedinou možnou agitaci zlehčením netuctového trapasu Jacques. Mozkové temno tak může zakrýt brčálovou fanglí ve spolupráci s praporem přírodního Tibetu. Ve druhém plánu ale z hlubin paměti vyvolává svůj vlastní lapsus -- "nejdražší dojnici ve střední Evropě" neboli nadávky teď konkurenční poslankyni Zubové.

Zoufalý pokus překulit se se (staro)novou etikou veřejného prostoru přes pět procent dále navýšil konstantní protiklauzovskou agitaci a zaktivizováním Václava Havla, z nějž tradičně -- přesně od doby, co tam nesídlí -- odkapává antihradní komplex. Netoliko fyzicky stárnoucí důchodce z Hrádečku přispěchal kritikou sociáldemokracie, decentní pochvalou již netaťkovské ODS, jakož i partajním kádrováním, kdože je čistoskvoucím zeleným. Dědicem pravdolásky, již rozmnožil o jakousi netypickou variaci, neboť spojil Škodovku s továrnami na smrt.

Na Jánském vršku postupují povlovněji, byť kdoví: Mirek Topolánek čelící oznámeným rozvodem obtěžkání Petry Paroubkové ještě "neřekl poslední slovo", což před třemi lety znamenalo Kubiceho zprávu. Ale nekřivděme. V seriózních průzkumech prohrává o dost více než tehdy (aniž kleje či snová "noc dlouhých nožů"), pročež dobrá estébácká práce by maximálně svedla debakl umenšit. Občanskodemokratické "řešení místo strašení" je sice uznáním negativní kampani ČSSD a de facto děsit zkouší. Bezduchostí obráží ještě zakladatelské heslo "dokázali jsme, že to dokážeme", však "osvětimská lež" to zdaleka není. Jen prázdnota.

"Vycajchnovala" se Národní strana jiné Petry, politoložky Edelmannové, s níž na potvoru koketoval Topolánek. Míním samozřejmě národovce, abych snad nezadělal na nový (nestranický) rozchod před právním posvěcením starého... Všichni Edelmannové muži a ženy mají jasný cíl: takzvané konečné řešení otázky cikánské. Se zákazem televizního šotu z popelení v koutku radikální pravice, kam jim pomohla aktivnější Dělnická strana, nepovstanou. K povstání Fénixe obdržel šanci rocker přes lidská práva Kocáb. S pohlednou mulatkou všem na očích bojuje s bezprávím, ale do Senátu kvůli tomu raději nechodí. Přesto zuby nehty přesvědčuje, že také v Chomutově primátorky Řápkové je zezelenalým pražákům hej. Vzdor exekucím obletujícím je samé. No není tohle Farma zvířat?

Jde o rozpracovaný článek psaný pro deník E15 .

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.5. 2009