Kimova politická jaderná bomba?

27. 5. 2009 / Karel Dolejší

Geoffrey Forden, expert na zbraně hromadného ničení z Massachusetts Institute of Technology, je přesvědčen, že Severní Korea v pondělí 25. května odpálila velmi primitivní model jaderné bomby, který prostřednictvím svých raket není schopna nikam dopravit. Jestliže má Forden, který jinak raketový program KLDR rozhodně nebere na lehkou váhu, pravdu, pak to ale znamená, že pondělní "politická bomba" patrně nepředstavuje akutní nebezpečí operačního nasazení jaderné zbraně pchjongjangským režimem. Kim Čong il se sice dokáže osobně proměnit v radioaktivní vánek a zakroužit nad hlavním městem, nenáviděné "imperialisty" však zatím vážně ohrozit neumí.

V roce 2006 se Severokorejci podle čínských zdrojů při předem ohlášeném testu pokusili odpálit poměrně pokročilý implozní model jaderné zbraně, který však vyžaduje velmi kvalitní konvenční trhavinu a velmi přesnou koordinaci jejího odpálení. Pchjongjang tehdy (podle Fordenových údajů) Pekingu předem sdělil, že detonuje zařízení o ekvivalentu zhruba 4 kilotun klasické trhaviny trinitrotoluenu, avšak naměřená seizmická odezva nakonec odpovídala pouhé osmině udávané ráže - tedy zhruba 0,5 kilotuny TNT. Lidově řečeno, tato PR show byla pořádným propadákem - ukázalo se, že Kimovi vědci implozní bombu prostě neumějí. Nyní tedy odpálili něco mnohem většího - Rusové, kteří sdílejí s KLDR krátkou hranici, tvrdí, že podle jejich měření se jednalo o zařízení odpovídající pumě hirošimského typu, tedy s ekvivalentem kolem 15-20 kilotun. Forden se domnívá, že změna ráže zkoušené zbraně odpovídá i celkové změně designu - neboli návratu ke starému modelu uranové bomby z konce II. světové války.

Severokorejská raketa Taepodong-2A unese bojovou hlavici s hmotností poněkud vyšší než jedna tuna. Všechny následující modifikace pak probíhaly ve znamení prodlužování doletu na úkor užitečného zatížení, takže u verze Taepodong-3 se předpokládá, že hmotnost nesené hlavice nepřekročí 650 kilogramů. Hirošimská puma Little Boy však měla udávanou hmotnost 8 900 liber, tj. přes čtyři tuny. Obdobné severokorejské zařízení nemůže být o mnoho lehčí, poněvadž hmotnost štěpného materiálu u této hrubé konstrukce představuje v zásadě konstantní veličinu.

Pokud by tedy severokorejský režim chtěl věrohodně vyhrožovat sousedům jadernou zbraní, musel by buď vyvinout mnohem výkonnější rakety, než jaké má dosud k dispozici, nebo zvládnout technologii implozní jaderné nálože, která umožňuje miniaturizovat bojovou hlavici. Alternativy sotva existují, protože KLDR nedisponuje žádným supertěžkým strategickým bombardérem schopným v podmínkách absolutní vzdušné převahy svrhnout čtyřtunové zařízení na vybraný cíl. Se zařízením, které Kim Čong il v pondělí světu předvedl, si sice může vyhodit do vzduchu vlastní palác, za hranici země ho však nedostane.

Zpráva o pondělním testu je rozhodně špatnou zprávou, a v dlouhodobé perspektivě se i hladovějící KLDR pochopitelně může podařit překonat úskalí spojená s konstrukcí implozní jaderné pumy. Nicméně pokud se Forden nemýlí - a jeho argumenty působí věrohodně - nejedná se o akutní krizi vytvářející okamžité riziko ozbrojeného konfliktu s použitím jaderné zbraně. Mezinárodní společenství má tedy k dispozici určitý reakční čas a může v řádu týdnů pečlivě zvážit všechny následující kroky, aniž by hrozilo nebezpečí z prodlení.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.5. 2009