Když dojdou argumenty...

28. 5. 2009

Žijeme (alespoň doufám) v době, kdy docházíme k závěrům na základě "dohody" mezi znesvářenými stranami. "Dohodou" rozumíme to, že obě strany přistoupí na část argumentace druhé strany, shodnou se na určité společné části a ta je výsledkem (to, že často nemá funkci, kterou by měla mít a že je často bezzubá, to nechme stranou - systém takový je). A pokud chceme mít společnost, ve které bude možná dohoda, musíme být schopni argumentovat. A to prosím nikoliv ad baculum; To sice je nejjednodušší způsob, ale pokud jej povýšíme na základní státotvorný princip, dostaneme diktaturu (nebo v tomto případě ochlokracii).

Je tak těžké zasednout ke stolu a jednat? Když se mi něco nebude líbit, půjdu zjistit, proč tomu tak je a zda to lze změnit. Přijdu do kanceláře, ty vyslechneš mě, já vyslechnu tebe. A buď se shodneme, nebo ne (diversita názorů patří k věci). Když se mi budou zdát drahá kuřata, mohu si zjistit náklady na krmení a chov, obchodní přirážky, DPH etc... ale určitě nebudu házet vajíčka do výloh drůbežáren.

Z házení vajíček se stává sport primitivů: "Jé, politik a já si můžu hodit beztrestně vejce!" volá nadšený polointeligent a snaží se zacílit pod ochranný oranžový deštník. Neví proč hází, neví proč je na demonstraci, neví co udělal Paroubek špatně, nemá ahnung o tom, co by se mělo zlepšit... ale je hrdý na to, že využívá svého práva a demonstruje.

Závěrem bych rád vyjádřil naději, že budoucnost našeho národa nespočívá jen na bedrech lidí, jejichž hlavním argumentem je syrová slepičí ovulace.

Vytisknout