Odsun Němců byl důsledkem, aneb Krystlíkovy dějiny

27. 5. 2009 / Antonín Hubený

Mnohé, co je uvedeno v článku Tomáše Krystlíka "České historické lži", by zřejmě potřebovalo odbornou historickou analýzu. Například podle údajů, dostupných ve sdělovacích prostředcích nebylo při odsunu po 2. světové válce zdaleka tolik obětí, jak je v článku uvedeno. V některých svých pracích se k takovému číslu nedopracoval ani Krystlík.

Také tvrzení, že z území obsazeného Němci (asi jsou myšleny Sudety) Čechy nikdo nevyháněl, zavání manipulací. Pan Krystlík by jako Čech jistě zůstal mezi zfanatizovanými vítězícími Germány. Kdo by ho zaměstnal a živil? Kde by chodily do školy jeho děti? Jaká by měl práva? Ale budiž, o této problematice toho bylo napsáno mnoho, že se mne to až tak nedotýká a řekl jsem si - chce si psát, ať píše. Jenže když jsem narazil na následující citaci, dotkla se mne natolik, že musím na Krystlíkovu nestoudnost reagovat.

Cituji:

"Zřejmě zasunuté svědomí jim připomíná, že vyhnání vlastních spoluobčanů en bloc jen kvůli tomu, že nebyli Slovany, doprovodné násilí a zcizování jejich majetku nebylo zcela v pořádku."

Dovolil bych si připomenout, že zde Němci žili před rokem 1938 minimálně 20 let bez toho, že by byli odsunuti "jen pro to, že nebyli Slované". K odsunu došlo až poté, co byla etnicky vyčištěna rozsáhlá území od Čechů v rámci Mnichovské dohody, poté, co Němci obsadili a vydrancovali Česko, co zavraždili statisíce obyvatel v koncentračních táborech nebo při policejních a vojenských akcích, co vyhladili Lidice a Ležáky. Proto soudím, že odsun nebyl aktem vyhnání nevinných občanů za to, že nebyli Slované, ale odplatou za to, jak se většina Němců chovala v době od Mnichova do konce války. Byl to důsledek nějakého procesu, ne samostatný akt vyhnání, odtržený od historie a reality.

Přišel jsem na svět později než skončila 2. světová válka, ale myslím, že být Čechem po válce, přijal bych v těch letech bez jediné pochyby odsun Němců.

Uvědomuji si totiž, že v případě úplného vítězství 3. říše bych se nenarodil. O osudu mých rodičů by nejspíš rozhodl nějaký Herr Kristlik. Národ Český i další slovanské národy by byly postupně vyhlazeny s typickou německou důsledností. Před válkou si nikdo nemyslel, že je možné vyhladit národy. Němci dokázali světu, že to možné je a dodnes mne mrazí, jen když si pomyslím na Osvětim, Sobibor, Březinku. Pane Krystlík, ujišťuji Vás, že Češi opravdu nevymysleli plynové komory.

Tomáš Krystlík se vztahy mezi Čechy a Němci zabývá dlouhodobě. Bohužel naprosto jednostranně. Zlí Češi, dobří Němci. Podobně jako učebnice dějepisu vydaná v roce 1940. Například v rozsáhlém článku "Co jsme v učebnicích dějepisu nenašli a hned tak nenajdeme" probírá českoněmeckou historii od roku 845. Jen období 1938 - 1945 je cudně zamlženo a nejspíš se máme domnívat, že to byla idylická doba, kde není o čem psát. Žádné problémy, žádná Osvětim, Lidice, Ležáky... To vše Krystlík přechází mlčením. Jenže takhle se historie vykládat nedá.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.5. 2009