Sedmdesát let od nacistické okupace Brna

11. 5. 2009 / Pavel Pečínka

Z rozhlasu už od rána zněly tóny Smetanovy Vltavy a hlasatel monotónním oznamoval, že německá armáda překračuje hranice, aby na žádost prezidenta Emila Háchy převzala nad Čechami a Moravou ochranu. Václav Peša v Dějinách města Brna a Zbyněk Válka v knize Brno pod hákovým křížem uvádějí, že úředníci dostali výzvu, "nechť konají za všech okolností bezvadnou službu a každý nechť vychází vstříc orgánům německého vojska, aby bylo zabráněno jakýmkoliv incidentům". Ještě dříve, než v Berlíně zlomený Hácha přistoupil na Hitlerovy podmínky, připravili se k akci někteří němečtí obyvatelé Brna. Před příjezdem wehrmachtu ve tři hodiny ráno obsadili kanceláře zemského úřadu, městské správy a policejního ředitelství. Karl Schwabe se prohlásil policejním ředitelem na velitelství v Palackého ulici a Oskar Judex sám sebe jmenoval komisařským vedoucím správy města. Jihomoravská metropole se tedy ocitla v německých rukou ještě před příchodem vojska. Pokud jde o brněnský rozhlas, ten vysílal od rána německé pochody, teprve deset minut před jedenáctou v něm promluvil starosta Rudolf Spazier a vyzval obyvatelstvo ke klidu. Vzápětí, v 11.00 do Brna přijela 5. armádní skupina wehrmachtu pod velením generála Lista. Ještě téhož dne pod jejím dohledem opustili odzbrojení vojáci československé armády kasárna v Šumavské ulici. Zároveň s armádou přijelo gestapo a nastěhovalo se do bytů po Židech, které jim připravil Schwabe. Dosavadní starosta Spazier odmítl rezignovat ve prospěch Judexe, proto ho gestapo předvolalo a sdělilo mu, že už nemá na radnici co hledat. Spolu se Spazierem muselo odejít asi 100 úředníků. Spaziera gestapo později uvěznilo na Špilberku a pak v koncentračním táboře Dachau a Buchenwald, odkud se dostal až v roce 1945 (zatímco Spazier se vrátil, putoval v roce 1945 do vězení Judex, a to na doživotí. Po deseti letech ovšem vězeňská vrata zaklapla znovu i nad antifašistou Spazierem -- komunisté mu roku 1955 vyměřili 7 let za velezradu).

Brzy po okupaci se v Brně na cestu z Prahy do Vídně zastavil Adolf Hitler. Na balkóně brněnské radnice si zařečnil 17. března 1939. Město tenkrát doslova vřelo. Všude se rozléhal zvuk bubnů a píšťal, ucpanými ulicemi se proplétaly osoby v bílých podkolenkách, s klobouky a blůzami mysliveckého střihu. Mezi agresivní německé mladíky se snažili dostat i někteří čeští fašisté, kteří se ten den začali taktéž producírovat v černých košilích a s černými vázankami. Pokud někdo z normálních Čechů nesundal před německou jednotkou či úředníkem čepici, dostal od snaživého německého civilisty ránu do hlavy.

Ne všichni Němci však projevovali nadšení. Někteří německy mluvící Židé, napadaní v brněnských ulicích mladými nacisty, hledali azyl na sever od Brna v menších obcích Vysočiny nebo se skrývali v ilegalitě. Terčem represí, ovšem nesrovnatelně menších než Židé, se po 15. březnu 1939 na Brněnsku stali sociálně demokratičtí Němci. A to jak v Brně usedlí, tak ti, kteří ve třicátých letech utekli z Rakouska a z Brna a jižní Moravy si udělali opěrný bod.

Po 15. březnu dostala řada brněnských ulic nová jména. Z Náměstí 28. října se stal Winterholler Platz, z Kobližné ulice Richard Wagner Platz, místo náměstí Svobody tu najednou byl Viktoria Platz. Speciálně na Husově ulici se nacisté vyřádili. Pojmenovali ji po Horstu Wesselovi, mladém výtržníkovi a autorovi nacistické hymny Die Fahne hoch, kterého v roce 1930 zastřelil kvůli bytu německý komunista a udělal tak z něj nacistického mučedníka. Z ulice Masarykovy se stala Hermann Göring Strasse, místo Nové ulice Brňané chodili po Reinhard Heydrich Strasse, náměstí Lažanského dostalo jméno Adolf Hitler Platz. Zatímco tyto názvy dávno odvanul čas, do historické paměti se hluboce vryly brněnské Kounicovy koleje. Gestapo z nich učinilo vězení, vyšetřovnu a popraviště, na třech šibenicích a před popravčí četou zde do roku 1945 zlikvidovalo 1 300 lidí.

Sovětská armáda s přispěním rumunské královské armády osvobodila většinu Brna po těžkých bojích 26. dubna 1945, Řečkovice až 5. května. To, co začalo 15. března před 70. lety, dokončili nakonec sami Brňané 30.--31. května 1945, kdy vyhnali do Rakouska zbývajících 20 000 Němců, převážně těch civilistů, kteří neopustili Brno spolu s německou armádou, jak to učinili ti se špatným svědomím. Při tomto spontánním odsunu zahynulo asi 1700 Němců (převážně na epidemie a vyčerpání). Jejich smrt tak udělala černou tečku za mnohasetletým česko-německo-židovským soužitím v Brně.

Vyšlo v měsíčníku Brněnský Metropolitan č. 3-2009 ZDE

Vytisknout