Ostrůvek amerického zdravotnictví u nás

11. 5. 2009 / Pavel Čižinský

Než tedy přijde nový Tomáš Julínek a bude nám opět dokazovat, že současný systém je naprosto neudržitelný, můžeme naše současné veřejnoprávní zdravotnictví porovnat s jiným systémem zdravotní péče, který již v České republice řadu let existuje. Jedná se o tzv. smluvní zdravotní pojištění cizinců. Jen málokdo totiž ví, že mnozí cizinci jsou zákonem vyloučeni z veřejného zdravotního pojištění, což se v praxi projevuje tím, že sice nemusí platit regulační poplatky, ale zato si musí hradit celou lékařskou péči. Tedy pokud tato péče není kryta ze smluvního zdravotního pojištění.

A v tomto bodě se náhle ukazuje, co všechno není vůbec samozřejmé. Všichni cizinci sice mají povinnost být zdravotně pojištěni, ovšem této jejich povinnosti neodpovídá povinnost žádné pojišťovny je skutečně pojistit; pokud pojišťovna usoudí, že u cizince je riziko nemoci příliš velké, tak s ním zkrátka pojistnou smlouvu neuzavře. Nicméně i když cizinec pojištění má, tak není vůbec jisté, zda pojišťovna jeho zdravotní péči skutečně proplatí. Záleží totiž na pojistných podmínkách, které si cizinec může stáhnout z internetu a kde si přečte, co všechno komerční pojišťovna hradí a hlavně, co všechno pojišťovna nehradí. A také si tam přečte věty typu "pojistitel neposkytuje pojistné plnění za události, jejich příčina či příznaky nastaly před uzavřením pojistné smlouvy nebo musely být pojištěnému či pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy známy" anebo větu: "pojistitel může odmítnout pojistné plnění, jestliže příčinou pojistné události byla skutečnost, o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události a kterou nemohl zjistit při sjednávání pojištění nebo jeho změně v důsledku úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně zodpovězených písemných dotazů, a jestliže by při znalosti této skutečnosti v době uzavření pojistné smlouvy tuto smlouvu neuzavřel, nebo ji uzavřel za jiných podmínek".

Na trhu existují dva základní pojistné produkty. Pojištění pro případ nutné a neodkladné péče je sice o něco levnější než pojistné, které hradí čeští občané, ovšem pojistné krytí je omezeno skutečně jen na to nejnutnější a cizince od návštěvy lékaře spolehlivě odradí věta: "pojištění se nevztahuje na léčení takových nemocí a zdravotních stavů, kdy je zdravotní péče vhodná, účelná a potřebná, ale je odkladná a lze ji poskytnout až po návratu pojištěného do mateřské země". Druhý typ, totiž zdravotní pojištění pro případ komplexní péče, nabízí pouze jedna česká pojišťovna, a to Pojišťovna VZP a.s., kterou si lze celkem snadno zaměnit s veřejnoprávní Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, což pak vede k nemilým překvapením cizinců; tento pojistný produkt zahrnuje sice více lékařské péče, ale je o něco dražší než veřejné zdravotní pojištění a pojišťovna nemusí nic platit, "pokud pojištěný odmítne podstoupit repatriaci, ošetření nebo potřebná lékařská vyšetření lékařem, kterého určil pojistitel nebo poskytovatel asistenčních služeb pojistitele" (repatriaci je cizinec povinen podstoupit vždy, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, takže až na výjimky se pojišťovna může zbavit každého cizince tím, že mu uhradí náklady na cestu do cizincovy země původu; tam už pak zdravotní péči rovněž hradit nemusí).

Naopak pro komerční zdravotní pojišťovny je celý systém velmi výhodný. Klienty jim nažene cizinecká policie, neboť bez předložení pojistné smlouvy cizinci nedostanou povolení k pobytu, však také jsou pobočky některých pojišťoven přímo v úřadovnách cizinecké policie. A zisk z tohoto podnikání rovněž není špatný: např. již zmíněná Pojišťovna VZP a.s. vybrala v roce 2007 na pojistném pro neodkladnou péči 69 milionů korun a na lékařskou péči vydala pouhých 5. Není proto divu, že při každé zmínce o nutné reformě celého systému se zástupci pojišťoven ihned ozvou a pohotově každému vysvětlí, že vše je v naprostém pořádku a že spokojeni jsou jak český stát tak i samotní cizinci (ti cizinci, znáte je přece, jací jsou). A co se týče těch mediálně nejdrásavějších případů dětí, které se narodí s vrozenou vadou, které proto nikdo nepojistí (což vlastně nevadí, neboť vrozené vady jsou stejně pojistnými podmínkami vyloučeny) a které tedy již během prvních týdnů svého života pobytem na jednotce intenzivní péče zruinují celou širokou rodinu, tak nad nimi se nakonec skoro vždy smiluje cizinecká policie či ministerstvo vnitra a dá jim trvalý pobyt a tím i veřejné zdravotní pojištění. Takže tedy klasická privatizace zisku a socializace risku.

Podobně jako ve Spojených státech amerických již nejeden politik šel do voleb s programem reformy systému zdravotního pojištění, tak i u nás jsou permanentně činěny pokusy o začlenění alespoň některých skupin cizinců, kteří zde mají dlouhodobý pobyt, do systému veřejného zdravotního pojištění. Poněvadž odpor pojišťoven je jak v USA tak i v České republice velký, (u nás jde dle jednoho odhadu o 400 milionů korun, v Americe naproti tomu o celých 13% jejich hrubého domácího produktu), zatím se to nedařilo. Proto budeme mít ještě určitě nějakou dobu možnost pozorovat a porovnávat, jak to může dopadnout (nemusí, ale může a není to nereálné), když se ve zdravotnictví nechají volně působit tzv. tržní síly.

Vytisknout