Reportáž Marka Švehly z Gazy:

Respekt potvrzuje tvrdou proizraelskou linii

7. 5. 2009 / Daniel Veselý

píše Švehla hned v perexu. Chtělo by se zeptat, jak změnit? V podmínkách nefungujícího průmyslu, 70% nezaměstnanosti, a bezmála 100.000 bezprizorných lidí, jež izraelský teror z nebe a ze země připravil o střechu nad hlavou, živobytí a blízké? Kdo stále drží svrchovanou moc nad Gazou na souši, na moři i ve vzduchu? Kdo stále blokuje ekonomickou obnovu území porobeného desítkami let tvrdé okupace upíráním dodávek humanitární pomoci nebo stavebního materiálu? Sám autor na tuto otázku správně odpovídá, ale nedovádí ho to k tomu, aby dál v textu neosočoval především Hamas jako hlavního bachaře "Vězení Gaza".

Ano, i já používám přemrštěných příměrů, nicméně si nedovoluji bagatelizovat utrpení, ať jde o stalinistický skanzen produkující nezměrnou mizérii nebo osudy lidí, kteří jsou uvězněni na ploše o čtvrtinu menší než Praha, avšak domovem pro populaci jakou má Praha a Brno dohromady. Tito lapení vězni jsou pak bombardováni vojenskými stíhačkami a bojovými helikoptérami, fosforem, municí DIME, a ostřelováni tanky a minomety. Jak může reportér konzervativního periodika tvrdit, že Palestinci v roce 2000 rozpoutali povstání, když se nezmíní o jeho podhoubí?

Třeba o palestinské frustraci z dohod z Osla z roku 1993, jež měly vést k vytvoření samostatného palestinského státu. Nebo o tom, že v následujících letech po Oslu se výstavba ilegálních židovských osad na palestinském území, jakožto i zábor půdy, zdvojnásobila. Vypuknutí 2. intifády je třeba vnímat i v kontextu mezinárodním právem posvěceném odporu proti násilné okupaci. Pan Švehla byl zřejmě na jiné reportáži, když těsně před vypuknutím intifády navštívil Chrámovou horu, třetí nejsvatější místo islámu, řezník z Bejrútu Ariel Šaron, což byla pravděpodobně poslední kapka palestinské trpělivosti.

Sebevražedné atentáty dle mého představují ten nejbolestivější aspekt celého konfliktu, tragicky postihující obě strany. Vůbec první palestinský sebevražedný atentát se uskutečnil 16. dubna 1993 v izraelské osadě Mehola na Západním břehu a připravil o život dva Izraelce. Šlo o ojedinělý tragický incident. 25. února 1994 postřílel židovský náboženský fanatik Baruch Goldstein 29 modlících se muslimů v mešitě na Západním břehu. Po této neblahé události se ještě týž rok Hamas přihlásil ke čtyřem sebevražedným atentátům, při nichž zemřelo 38 osob.

Švehla se v Gaze dává do řeči s jistým Rodem, který

a podotýká, že

Rod je britským občanem, který vlastní sbírku desítek kreseb a komiksů na téma válka s Izraelem, jež namalovaly děti z Pásma. Hodlá ji zpeněžit v Evropě a utržené oběživo zaslat zpátky do Gazy. Švehla toto setkání komentuje:

Nevím, zda by takto pan redaktor hovořil o Tibetu, Kubě nebo Bělorusku, tedy místech, jež Respekt rutinně peskuje za hrubé porušování lidských práv. Také bych rád znal jeho názor na loňský rusko-gruzínský konflikt. Zda Rusové agresivně napadli malou Gruzii, nebo tomu bylo naopak. V těchto případech však nebyla destrukce tak "beznadějná" jako v Gaze.

Autor reportáže, vedle nutné kritiky izraelské invaze, však únosné v ideologických mantinelech Respektu , popisuje momentky z Gazy i následujícími slovy:

Člověk neznalý geopolitických poměrů by si pomalu mohl myslet, že jde o výtah z brožury nabízející letní dovolené. Agentura IPS ale o současné Gaze píše trochu jinak: "Bezpočet ovocných sadů je nyní pryč, celé farmy srovnány se zemí buldozery, zbytky tisíců zničených domů vyzařují toxický azbest, zatímco zničená infrastruktura cpe surové splašky do moře."

Aby toho nebylo málo, tak zuřivý reportér také tvrdí:

Pan Švehla má zjevně přesné informace o destrukci způsobené tři týdny trvajícím hororem, zatímco organizace jako OSN, Al-Haq, B'tselem, Červený kříž, Gush Shalom a další, včetně izraelských vojáků, mluví o úmyslných útocích na civilisty, zdravotní personál, nemocnice a další zdravotnická centra, školy, mešity, obytné čtvrti.

Možná nejdiskutovanější akce izraelské agrese byl útok na školu OSN v uprchlickém táboře Džabalíja, kde se schovávaly stovky uprchlíků. Izrael to dobře věděl, neboť mu pracovníci OSN poskytli GPS souřadnice všech svých zařízení v Gaze. I když Izrael tvrdil, že ze školy odpaloval dělostřelecké granáty Hamas, vyšetřování toto neprokázalo. Mimochodem, ne všichni členové Hamasu nosí bazuku. Jako každá vláda, musí se i ta hamásovská starat třeba o zkolabovaný odpadní systém. Takže je možné, že pan Švehla do izraelských precizních zásahů na Hamas počítá i odpadní stoky.

Zástupce šéfredaktora Respektu a autor reportáže v jedné osobě se v textu dopouští výrazných zkreslení týkajících se faktické stránky blízkovýchodního konfliktu. V článku není skoro zmíněna role nové izraelské vlády a její odmítavý postoj přistoupit s Palestinci na jakýkoliv dialog a připustit existenci palestinského státu. Švehla také nemluví o lvím podílu na této zoufalé realitě v Pásmu, který padá na bedra Obamovy administrativy, neboť ta tuto zlou vůli finančně podporuje. Z textu jakoby vyznívá, že za vším tím marastem stojí hlavně Hamas a jeho odmítavý postoj vůči diplomacii. Přitom předák Hamasu Khaled Meshal chce znovu akceptovat existenci palestinského státu v hranicích před rokem 1967 a dlouhodobý mír. Je třeba také doplnit, že rakety kassám již na Izrael nepadají.