Tys nemohl zemřít, dědku

11. 5. 2009 / Štěpán Kotrba

Hovořil jsi totiž vždycky moudře, stručně a k věci. Jako člověk, kterému nikdy nešlo o moc, o funkce, o slávu, ale vždy o lidi. Pro tebe bylo všechno pokorně podřízeno jedinému účelu, pokroku a službě těm, kteří něco uměli a živili se prací. Už dlouho ses nechtěl zaplétat do politiky, ale nikdy ti to nedalo, abys nekomentoval cokoliv, co s politikou mělo něco i jen vzdáleně společného. Poslouchat tě a polemizovat s tebou, bylo jako skládat zkoušku u přísného kantora.

Ani nevím, proč jsi mne vzal na milost a dovolil mi říkat ti dědku. Netvořil jsem s vámi dějiny této země. Nebyl jsem s vámi v srpnu 1968 na vysočanském sjezdu KSČ, protože mi tehdy bylo pět let. Nést tu tíhu za zatčeného Sašu Dubčeka jsi ale dokázal se ctí. Ukázal jsi všem, že existují poctiví komunisté, usilující o svobodu, humanitu o čest a suverenitu - i proti tisícům tanků. Nebyl jsem s vámi ani ve Federálním shromáždění v době, kdy se z některých lidí stávali noví disidenti, z jiných kurvy a ze zbytku zloději. I tehdy jsi odolal a držel jsi se svých zásad, neměl jsi rád placatá, prázdná nebo poloprázdná hesla. A šel jsi pomáhat sociální demokracii, a pak českému sklářskému průmyslu - kamsi do hor jako předseda správní rady podniku Preciosa. Jen občas ses stavil v Praze. V tvých očích jsem musel být mládě. Ale to, že jsi mi dokázal hodiny a hodiny vyprávět, jak dělat slušně a poctivě zámečnické řemeslo, kumšt i politiku, byla pro mne hodně vysoká škola. Nedovolil jsi mi ji ale absolvovat, a to ti neodpustím, protože jsem se tě nestihl na tolik věcí zeptat... Budu na tebe vzpomínat jako na opravdovýho, hrdýho chlapa, který dokázal bojovat za věci, kterým věřil. Který se nikdy nezlomil, neohnul, neměl potřebu se nikdy na nic vymlouvat. Který neměl potřebu ani emigrovat, ani převlékat kabát. Který neměl potřebu plivat - ani na režim bývalý, ani na režim současný. Nevím, jestli mají ateisté, kteří věří jenom v lidský rozum, nějaké nebe. Ale pokud ano, tak to tvoje ať zůstane bez mráčků. Nepodlehl jsi zbabělosti a zradě, nepodlehl jsi ani bezohledné, hrubé moci. Podlehl jsi až času. Ale národ potřebuje lidi, na které může být hrdý. I dnes, dědku.

Vytisknout