Ubohosti při "získávání" charakterů typu Melčák a Pohanka, Snítilý a Wolf. Sledování dcery neposlušné poslankyně. Zastrašování. Eskapády místopředsedy vlády Čunka a s tím související, pro právní stát nepřijatelné justiční přehmaty, přesuny a změny. Na odiv stavěné, razantní postoje "charaktera" Bursíka, měnící se s železnou pravidelností v prázdné bubliny.

Totální znehodnocení slova šlechtice vrcholně pokryteckým auditem. Silácké projevy premiéra, přecházející tu a tam k zjevně buranskému chování a jindy až k trapně zbabělým ústupkům a ústupům. Třeba po vítězoslavném nabubřelém návratu z vyjednávání ohledně dodávek plynu, kdy připustil dopsání ukrajinského dodatku a tím i znehodnocení chatrné smlouvy, aby po návratu, v pýchou dmoucím se postoji oznamoval, jak není Mirek Dušín a jak problém "Čunek" je až na sto dvacátém osmém místě, mezi veleproblémy, které musí coby plně fundovaný předseda EU vyřešit.

A tolik s tím pospíchal, že ani Dalík jej nestačil zabrzdit informací, že u KDU-ČSL došlo k tradiční změně stanoviska, tentokrát "ve věci Čunek". Kotrmelce a evidentní, těžká zmatečnost v počínání premiéra a jeho sboru, kdy hovoří o cestě do pekel, aby následně, vzdor existenci záznamu, jeden vládní klaun tvrdil, že žádné slovo jako peklo vysloveno nebylo (lhostejno kolik lidí to slyšelo) a klaunův šéf vysvětloval, že byl špatně pochopen. On přeci nikdy žádné chyby nedělá.

Kotrmelce a evidentní, těžká zmatečnost v počínání premiéra, kdy před "evropským"obecenstvem, svádí pád potácející se vlády výhradně na Paroubka. Kdy v příkrém rozporu s logikou i skutečností, si vycucá z prstu či odkud, že Paroubek vážně ohrozil osud Lisabonské smlouvy. Vzdor faktu, že tohle je hobby především jeho členů a jeho ODS. V tomto punktu ještě i komunistů.

Komunistů, používaných jako zaklínadlo. Komunistů, za kterými tajně kdekdo, včetně ODS, dolézá pro podporu, aby pak na venek strašil jejich vládou, aby řičel, jak jim to či ono klestí cestu k podílu na vládě a na moci. A skutečnost, že komunistům cestu k podílu na vládě klestí především oni - převracením kabátů, porušováním hlásaných záměrů a stanovisek, licoměrností, lhaním a především počtem skandálů všeho druhu, o tom cudně mlčí.

Mlčí, domnívají se ve své bezbřehé tuposti, že primitivní goebbelsovské opakování jedné a téže absurdity, v dané věci strašení komunistickým podílem na moci, jim vystačí navěky.

Kotrmelce a evidentní, těžká zmatečnost v počínání premiéra, kdy Topolánek jeden den z pádu vlády obviní Paroubka a jen a jen Paroubka, aby druhý den totéž sváděl na prezidenta, Béma a Tlustého.

Od samotného počátku a čím dále více je zřejmé, že Topolánek na premiérování nemá ani náhodou. Nebudeme-li brát zřetel na rozumovou dostatečnost pro funkci premiéra, pak jenom jeho křečovité předstírání osobní statečnosti když nic nehrozí, bojácné zastírání problémů namísto jejich řešení, zbabělý úprk od těchto problémů jejich přenesením na jiné (například na justiční orgány), jenom tohle by mělo bohatě postačovat k tomu, aby nikdy na premiérský post nebyl povolán.

Je jenom škoda, že jeho působení ve funkci došlo až takhle daleko, že dík tomuto působení byly napadeny základy demokratických principů, co se důvěryhodnosti týče.

A právě tohle je to, co otevírá komunistům cestu k moci.

Ale jak již jsme si u Topolánka zvykli, když vyjdou najevo snahy jeho Dalíka o cenzuru, okamžitě vyrukuje se zpochybněním volby prezidenta, na jehož zvolení se tak vehementně podílel. A jak jsme si již u Topolánka zvykli, pád jeho vlády, dle jeho slov, otevírá komunistům cestu k podílu na vládnutí. Bez ohledu na fakt, že podíl komunistů byl a je určován počtem jejich voličů a nikoli Topolánkem, překračují ty jeho neuvěřitelné bláboly hranice únosnosti a je nejvyšší čas, aby z funkce odešel, nebo se ještě dočkáme v EU takových ostud, o jakých se nám ani nesnilo.