Stát věnuje na sociální platby velkou část rozpočtových výdajů. Měnit jejich primární účel pomoci v nouzi je nepřípustné. Přesně to se však, a tvrdím, že v rozporu se zákonem, stalo v Chomutově. S heslem "ti lidé si musejí uvědomit, že když nebudou plnit povinnosti, tak nebudou jíst" nastavila paní starostka Řápková exekuční poměry následovně:

Dne 17. 2. 2009, v den vyplácení sociálních dávek (dávek v hmotné nouzi), se v pokladně magistrátu města Chomutov nacházeli příslušníci městské a státní policie a zaměstnanec soudního exekutora. Po vyplacení dávek vyzval policista příjemce dávek k vydání peněžních prostředků, které má u sebe, včetně právě obdržených sociálních dávek exekutorovi. Zároveň mu exekutor předal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí (usnesení soudu). Dveře byly hlídané policií a daná osoba nemohla odejít. Exekutor zabavil všechny finanční prostředky a nechal příjemci dávek pouze 1 000,- Kč. Před pětačtyřiceti lety, kdy ji určil zákon, mělo tisíc korun zcela jinou hodnotu, než dnes. Vyzývám proto Sněmovnu, aby pomohla tento zapomenutý nepoměr co nejrychleji odstranit.

V textu prohlášení o způsobu úhrady prováděné exekuce přitom stojí:

"Po doručení usnesení o nařízení exekuce povinný v rámci provádění exekuce exekutorem ve své svobodné, volné a vážné vůli, prost jakékoliv tísně či nezákonného nátlaku prohlašuje: že uznává svůj dluh vůči oprávněnému...."

Nepřipomíná Vám to něco?

V jednom případě byla jistina (dlužná částka) vyčíslena na 424,- Kč, předběžné náklady exekuce exekutora byly vyčísleny na 9 401,- Kč bez DPH a příjmový pokladní deník byl vydán na 500,- Kč.

V pěti případech byla dlužná částka vyčíslena na 424,- Kč a v šesti případech mezi 200 -- 2500,- Kč a předběžné náklady exekuce exekutora byly vyčísleny vždy na 6 500,- Kč bez DPH.

Jinými slovy: ačkoli má radnice exekuční titul sama a může sama vybírat jen dlužnou částku s exekučním poplatkem 200,- Kč, paní starostka se rozhodla stočit státní prostředky do kapes soukromých exekutorů. To je nepřípustné.

Dle zákona 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků si totiž obec může zvolit režim vymáhání, tj. buď bude nadále postupovat dle zákona o správě daní a poplatků a dlužnou částku bude exekuovat sama, nebo požádá o vymáhání soud či soudního exekutora. Již při této volbě obec musí respektovat pravidla zakotvená v zákoně o správě daní a poplatků, byť se posléze rozhodne vymáhání svěřit soudnímu exekutorovi. Jedním z těchto pravidel je dle § 2 odst. 2 zákona stanovená povinnost obce (jako správce daně) postupovat tak, aby při vyžadování povinností od dlužníků (daňových subjektů) volily jen takové prostředky, které dlužníky nejméně zatěžují a umožňují přitom dosáhnout vybrání dlužné částky

Takové využití služeb soudního exekutora k jakému přistoupila chomutovská radnice je v rozporu s povinností obcí volit šetrné prostředky při vymáhání. Jestliže obce argumentují, že tak jednaly rovněž "pro poučení ostatním dlužníků", takové nepřímé exemplární trestání nelze považovat za postup v souladu s principem dobré správy (tisková zpráva VOP 10. 2. 2005). Stejně tak, jako pominutí zákonem uložené povinnosti samosprávy pečovat o ochranu práv dětí. Dnes jde o Romy. Zítra může s tímto přístupem jít o rodiny propuštěných sklářů. Sociálně slabé skupiny občanů jsou nejčastějšími oběťmi trestné činnosti, lichvy a drogových mafií. Namísto, aby se samosprávy a stát postavily na jejich obranu, takovýmto způsobem jejich sociální, právní a ekonomickou vyloučenost budou jenom prohlubovat. Za vytvářením sociálně vyloučených ghet, jak jsme to prokázali ve studii o litvínovském sídlišti Janov, stojí spekulace realitních mafií. To jsou ti "slušní lidé", jejichž zájmy mají být chráněny? Ekonomické a politické důsledky jejich spekulací však ponese stát -- my všichni. Chci z tohoto místa varovat -- pokud s prohlubováním problémů sociální vyloučenosti nezačneme něco okamžitě dělat -- a to bez ohledu na stranickou příslušnost -- během příštích pěti let ztratíme možnost ovlivňovat vývoj nejmladší generace ve stovkách vyloučených lokalit. Pouze totalitní režimy byly doposud toho názoru, že hlad může mít výchovný efekt. Pouze totalitní režimy vyháněly svoje občany do ciziny. Už nejméně tři rodiny z těch, kterým chomutovská radnice zabavila sociální dávky, odešly do zahraničí -- jedna do Velké Británie a dvě do Kanady. Dovolím si proto druhé varování -- pokud samosprávy budou krátkozrace pokračovat v této politice, důsledkem bude znovuzavedení víz a obrovská mezinárodní ostuda.

Jakkoli ostře kritizuji postup chomutovské radnice zejména z hlediska etického, dovolte mi připomenout i právní stránkou věci a některé výroky ústavních činitelů a renomovaných právníků:

"Skutečnost, že exekutor je osobou markantně ekonomicky zainteresovanou na úspěšnosti výkonu rozhodnutí, má na jedné straně zajišťovat efektivitu exekuce, zároveň však může vést k pochybnostem, zda konkrétní soudní exekutor bude za všech okolností postupovat vůči osobě dlužníka spravedlivě," uvedl Ústavní Soud v usnesení, které jako zpravodaj připravil jeho předseda Pavel Rychetský.

Ministr spravedlnosti hned zpočátku chomutovské kauzy prohlásil, že se "V každém případě jedná o nešťastný způsob řešení problémů, zda je však i nezákonný, mohou ukázat až výsledky kontroly."

Ombudsman JUDr. Otakar Motejl uvádí: Došlo-li skutečně k zabavení peněz, nikoliv k dobrovolné úhradě dluhu do rukou exekutora, nepochybuji o nezákonnosti popsaného postupu soudního exekutora.

Dle ustanovení § 317 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,("Výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově.") dávky pomoci v hmotné nouzi nepodléhají exekuci. Přestože v okamžiku výplaty formálně-právně došlo ke změně povahy těchto prostředků, domnívám se, že pokud není pochyb o jejich původu, jak tomu bylo v popsaných případech, nadále požívají ochrany před exekucí a jejich postižení, a to ani prodejem movitých věcí, není možné.

Zástupkyně ombudsmana paní Seitlová zase poukázala na to, že zabavením peněz z přiznaných dávek vyřeší radnice pouze část problémů. Podle Seitlové lze předpokládat, že si lidé budou muset sehnat peníze jinak, například půjčkou u lichvářů nebo trestnou činností.

JUDr. Jan Bárta, CSc., vedoucí oddělení veřejného práva na ÚSTAVU STÁTU A PRÁVA AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY v podrobném právním rozboru k mé žádosti o posouzení situace uvádí:

"Jsem si jist, že peníze vyplacené ze sociální péče atd. výkonu rozhodnutí nepodléhají. Je to jednoznačně napsáno v § 317 odst. 2 o.s.ř., který zní takto:

(2) "Výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově."

a:

"Peněžitou dávkou jsou právě teprve ty peníze, které oprávněný dostane do ruky, a nikoliv nárok na jejich vyplacení.

Kdybych byl exekutorem, odmítl bych provést požadovaný úkon (zabavení sociálních dávek) na základě § 30 písm. a) exekučního řádu, jelikož je to úkon odporující zákonu."

a dále:

"Kdyby mu dotyční dlužníci byli jednoduše řekli, "nic vám nedám," a pokračovali v chůzi, neuměl by exekutor na to nic odpovědět ani udělat." (Podstatnou část Bártova rozboru naleznete v příloze č. 1)

JUDr. Jiří Přibáň, teoretik práva na Cardiff Law Schoul uvádí, že "je to nejen protizákonné a protiústavní, ale především ostudné"

JUDr. Jan Viklický, soudce, člen ústřední rady Mezinárodní asociace soudců, mimo jiné říká, že právní problém neexistuje, exekuce je nezákonná; v Chomutově a jinde se setkáváme s oběťmi zmateného přístupu společnosti k porušování pravidel

JUDr. Lukáš Podaný, advokát kanceláře Ambruz & Dark -- exekuce dávek v nouzi je nezákonný postup. Namísto přímých exekucí je lépe přezkoumat podmínky pro výplatu dávek a zabraňovat jejich zneužívání.

I celá řada autorit, jako např. Petr Uhl, Jan Urban, Anna Šabatová a další již vtisku upozornila na napřijatelnost postupu chomutovské radnice.

Závěrem bych chtěl vyvrátit dva mýty.

Tím prvním je tvrzení, že tato medicína je účinná. Zaveďte vůči lidem tvrdé restrikce a zlomíte je, podrobíte si je. To dokázal znamenitě jak nacistický, tak bolševický a u nás gottwaldovský režim. Ale to už je, doufám, dávno překonaný a padlý argument. Trpělivý, pevný a o zákon opřený partnerský přístup v práci samospráv se všemi sociálně vyloučenými, je jedinou odzkoušenou a nejúčinnější metodou prevence sociálního vyloučení všude ve světě. Nikdy nepřinese stoprocentní úspěch -- ale téměř vždy dokáže zastavit přesahování sociální vyloučenosti do další generace. To nedokáže žádná populistická kampaň a žádné předvolební sliby. Stát i samosprávy udělaly v minulých letech řadu chyb. Jenom jejich společný postup teď může něco změnit.

Druhým mýtem je nedomyšlená úvaha, podle které samosprávy tímto tvrdým postupem odeberou vítr z plachet pravicově extrémistickým hnutím. Opak je pravdou. Přitakáváním rasismu a zjednodušováním problémů sociální vyloučenosti do politických kampaní společnost výrazně hrubne. Vytváří se názorové podhoubí pro rasistické řádění takových politických subjektů, jakým je např. Dělnická strana. Pokud naši občané tyto restriktivní a sociálně bezohledné postupy kategoricky neodmítnou, nastane čas, kdy už se bude zdát i chomutovský postup málo důrazný a na řadu přijdou ostřejší metody.

Vláda i parlament by měly napřít veškeré své úsilí k systémovému řešení této problematiky a v souvislosti s prohlubující se hospodářskou krizí bychom si měli všichni společně připomenout základní poselství našich polistopadových změn:

Lidská práva a svoboda jsou až na prvním místě.

V Praze, 26. března 2008

Michael Kocáb v.r