27. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Zoltan Glass: Journalist in an BMW - 1935
27. 3. 2009

Tak kdo je tady novinář ?

Kdo je vlastně novinář ? Otázka, která se vrací v kruzích. Novinář je ten, kdo.... pracuje v novinách. Papírových. Velkých. Jo ? Takže internetovou žurnalistiku dělají.... ehm ?

Novinařina je řemeslo, které  vlastně nepotřebuje nic, kromě umění zaujmout čtenáře. Není na to potřeba vystudovat žurnalistiku jako obor a není vlastně potřeba ani moc vědět, kromě základů českého pravopisu. Alespoň podle zaměstnavatelů některých novinářů, kteří zaměstnávají i "žurnalisty", kteří znají POUZE základy onoho pravopisu. Ti jsou totiž nejlevnější.

Představa muže s ostrým pohledem Philla Marlowa v trenčkotu s kloboukem v zátylku s nabroušenou tužkou a blokem v zadní kapse kalhot tiše mizí v dějinách. Doba žurnalistiky se změnila stejně, jako kolonizace Divokého západu. Dneska jsou to spíš dvacetileté děvenky v minisukni, které sice neví, jak funguje parlament, ale vypadají hezky... ach, tak hezky.

Vzpomínám si na časy, kdy jsme se my, „papíroví“ a „vysílající“ dívali s lehkým pohrdáním na „ty z toho internetu“. Ale zlaté časy jsou pryč a „ti z toho internetu“ jsme všichni. Nebo skoro všichni. Internet je levný, říkají ekonomové.  A demokratický, říkají politologové a tiskoví mluvčí politiků. Tiše láme vaz tištěným médiím, tvrdí analytici. S těmi papírovými médii mizí i novináři, jak je známe, protože – proč chodit do redakce, když ji mám na stole či na klíně? Začíná éra kavárenské či hospodské žurnalistiky.

Možná zmizí i sami novináři nebo se alespoň změní jejich práce. Možná, že nastal čas pro občanskou žurnalistiku.

Samotné občanské žurnalistiky jsou tři druhy. Jednu z nich tvoří novináři. Ti „skuteční“. David K. Perry, autor knihy The Roots of Civic Journalism tvrdí, že to jsou lidé, kteří vytvářejí noviny jako názorové fórum a zajímají je příběhy občanů a jejich práv.   

Ta další skupina, nazvaná citizen journalism jsou novináři, kteří byli dříve čtenáři a mají potřebu vstupovat do děje komentáři, reflexí. Takže – blogeři. Lidé, kteří si píší svoje noviny. Pro sebe a své přátele. Ti se rozlišují na několik skupin. Jednak to jsou profesionálové v nějakém oboru, kteří si píší poznámky a komentáře k ryze odborným tématům (programátoři, hudební dramaturgové, ale i astronomové či biochemici či jaderní inženýři). Vznikají tak poznámky k ovládání a práci se software, hardware či vědecké diskusní skupiny.  A pak jsou to "pozorovatelé", kteří sledují, co se děje a  pak se o to dělí s přáteli a čtenáři. Je to ta skutečná žurnalistika?

Třetí skupina jsou kibicové. Vědí všechno o všem a nic o ničem. Do všeho chtějí mluvit a ke všemu mají potřebu se vyjadřovat. Pubertální i postpubertální exhibicionisté a histrio, různě deprivovaní či psychicky  narušení jedinci. Internet jejich mnohdy obskurním zálibám vychází vstříc a dovoluje odkazovat na články jiných, komentovat je a své komentáře propojovat s jinými takto "postiženými" ve svérázné a mnohdy velmi rozsáhlé skupiny. Sociální sítě se tomu říká. Komunity vznikají většinou na základech kulturních,  náboženských, ale i geografických nebo profesních.  Charakteristickým rysem je, že se zde masivně stírá rozdíl mezi tvorbou a konzumem, dochází k "remixu" obsahu. Stírá se zde i klasifikace zdrojů a tak drby se mísí se seriózními zprávami a realita s fikcí ve fantaskní paralelní svět bez  pravidel.

Blogeři  jsou rychlí. Rychlejší, než standardní novináři, protože každý je kameraman, protože každý je fotograf, každý je autor a editor neexistuje. Autor je sám sobě šéfredaktorem.  „Klasická“ média jsou  v reakcích na události pomalá. Protože zprávu musí autor odevzdat a nechat posoudit editorovi. Protože to musí říct šéfovi vydání. Protože... chtějí, abyste věřili serióznosti jejich zpráv. Bloger o to neusiluje. Jeho svět je vám k dispozici. Jako deníček padlé ženy. Bože, jak hluboko jsem klesla...
Na blozích probíhají líté názorové souboje, zveřejňují věci, které se jiným moc zveřejňovat nechce.

Nestanou se nakonec z profesionálních novinářů jen editoři vlastních čtenářů? Nebo opravovači jejich pravopisných chyb?  Nebudou noviny tvořit nakonec partičky těch, co budou rozhodovat „co dáme a co ne“ a  přetahovat si vzájemně ty nejlepší blogery?

A kdy poprvé se nějaká skupina blogerů složí a koupí si svoje papírové noviny? Klasická žurnalistika stojí na rozcestí. Přichází generace, která nemá úctu před základy řemesla, ignoruje jakékoliv autority, dokáže vytvářet svůj vlastní virtuální svět a ignorovat ten reálný. Dokáže nerespektovat jakákoliv pravidla. Dokáže oproti etickým zásadám žurnalistiky zasahovat aktivně až aktivisticky do děje, o kterém pak "nezávisle" referuje. Zájem na cílovém stavu je řídící ideou takové "zprávy". Kolikrát bez závislosti na realitě. Slovo angažovanost získává nový obsah – independent media.

Klasická žurnalistika stojí na rozcestí. Nejen proto, že mít noviny, rozhlas či televizi dneska může mít kdokoliv. Na internetu. Ale protože "seriózní" "kamenná" žurnalistika je příliš pomalá a tempo vydávání zpráv přestalo stačit jejich kritickému posouzení.

Zdá se, že nám, „opravdovým novinářům“, roste konkurence. Rychlá, mladá a dravá. A hravá. Mnohdy nepochopitelná. A nezřídka i při nepochopitelnosti nepochopitelně úspěšná. Nezbývá nám, než se s tím nějak srovnat a přizpůsobit se, protože, ať chceme nebo ne, "oni" jsou rychlejší. Ale my do důchodu dožijeme. V posteli, s notebookem na klíně a vizitkou známých novin v kabelce.  

Vždycky, když se mne někdo ptá, kdo jsou vlastně novináři, říkám „jsme jen potomci zpěváčků kramářských písní, jen tu zprávu o těch mordech šíříme mnohem rychleji“. Nu, jsou tu ještě rychlejší. Někteří o těch mordech zpívají ještě dřív, než se staly. Jako jeden kolega, "renomovaný" novinář, který zprávu, připravenou v mobilním telefonu z tiskové konference odeslal omylem stiskem jediné klávesy do redakce o dvě minuty dřív, než se událost vůbec stala. Chtěl být nejrychlejší. A byl.  Všem v místnosti, včetně toho politika, přišla zničeho nic zpráva se slovesem v čase minulém,  ještě dřív, než stačil cokoliv říct. A pak už ani nemusel. Protože nám všem zapípal alert na mobilním telefonu. Novinář to řekl světu za něj.

Psáno pro První zprávy

                 
Obsah vydání       27. 3. 2009
28. 3. 2009 Reforma je nutná. Reforma je ve vzduchu. Nemůžeme si dovolit selhat
29. 3. 2009 Britská vláda bude dávat peníze chudým
29. 3. 2009 Biden žádá demonstranty o čas
29. 3. 2009 Světová města zhasla ve prospěch "Hodiny pro Zemi"
27. 3. 2009 V časech hojnosti se v ČR nic nezmění Tomáš  Kurka
27. 3. 2009 Matematická rovnice ČT: 2026 = ¾ z 2 500 000
27. 3. 2009 Čistírna Litvínov Milan  Daniel
27. 3. 2009 Lidská práva jsou až na prvním místě
27. 3. 2009 Topolánkův útok na Obamu byl začátkem předvolební kampaně
27. 3. 2009 Gól do vlastní branky, aneb jak by o pádu vlády informovaly sportovní deníky Michael  Kroh
28. 3. 2009 Michael  Marčák
27. 3. 2009 Klausův stín Ladislav  Žák
27. 3. 2009 Americký ministr financí navrhuje podstatné rozšíření vládního dohledu nad finančním systémem
28. 3. 2009 Tržní mystika
27. 3. 2009 Mluvčí Iniciativy vystoupila na slyšení v Evropském parlamentu
27. 3. 2009 Čínu rozzuřila zpráva Pentagonu
27. 3. 2009 Lesk, anebo bída nachystané pasti na vládu? Miloš  Dokulil
27. 3. 2009 Topolánek otevíral komunistům cestu k moci Luděk  Prokop
27. 3. 2009 Čulíku, jste farizej
27. 3. 2009 Řízení necháváme okupantům, podvodníkům, ufonům či ... Moravákům! Michal  Vimmer
27. 3. 2009 Když ateista čte Bibli Pavel  Urban
27. 3. 2009 Kupředu - s klapkami na očích John Michael Greer
30. 3. 2009 České republice nezbývá než přejít na obnovitelnou energii Jindřich  Kalous
27. 3. 2009 Diverzifikovaná, decentralizovaná, občanská a komunální energetika Štěpán  Kotrba
28. 3. 2009 Stiglitz, Chu i Lula chtějí nahradit dolar
28. 3. 2009 Thor Steinar v arabských rukou, neonacisté v šoku
27. 3. 2009 Prvním praktickým využitím jaderné energie byly Hirošima a Nagasaki Milan  Smrž
27. 3. 2009 Obnovitelné zdroje a medvědí služba Pavel  Urban
27. 3. 2009 Tak kdo je tady novinář ? Irena  Ryšánková
27. 3. 2009 Senát schválil Kuberův "chodníkový" zákon Štěpán  Kotrba
27. 3. 2009 Není pravda, že za chodníky vždy odpovídá obec Jan  Potměšil
27. 3. 2009 ČRo: Odhalení pokračuje!
27. 3. 2009 Petice za dostupné bydlení v Praze
27. 3. 2009 Odmítáme tvrzení klubu ČSSD ohledně hlasování Zelených k Trojmezí
27. 3. 2009 Dávejte vždy hlasy těm, co jsou na konci kandidátky
26. 3. 2009 V Gaze bez rozmyslu odpaloval fosforové granáty
26. 3. 2009 Vícepremiér lže jako malé dítě. Premiér trpí herostratizmem Bohumil  Kartous
26. 3. 2009 Obamobijce štrasburský aneb Ztraceno v překladu Karel  Dolejší
26. 3. 2009 Češi jsou inteligentní národ, škoda, že mají smůlu na politiky Jan  Čulík
26. 3. 2009 Kvalitní lidi v ČR nechtějí jít do politiky Tomáš  Koloc
26. 3. 2009 Češi nejsou inteligentní národ
26. 3. 2009 Michael  Marčák
26. 3. 2009 Topolánek po svém pádu zaútočil na Obamu, v zahraničí to vidí jako poněkud trapný folklór
26. 3. 2009 International Herald Tribune: Po Topolánkově výlevu se EU usilovně snaží o nápravu škod
26. 3. 2009 Washington Post: Prezident Evropské unie zuřivě zaútočil na Obamovu politiku
26. 3. 2009 Český politický kabaret aneb Čekání na kouzelníka Klause Josef  Brož
26. 3. 2009 Světlo Pod kaštany Ladislav  Žák
26. 3. 2009 Vládu potopil Bursík Milan  Daniel
27. 3. 2009 Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009