Když si tyhle zádušní zpěvy pustíte pozpátku, asi uslyšíte, že holt "máme smůlu na politiky". Nepochybuji o tom, že se vám nebude zamlouvat následující příměr, ale lepší mě nenapadá: ...

Poprvé se vdala za násilníka a opilce. Rozvedla se, a když si vzala jiného, opíjel se a bil ji. Potřetí to byl notorik a pachatel domácího násilí. Ten čtvrtý ... pokud ji nezabil, tak chlastá a tluče ji.

Můžeme být toho názoru, že dotyčná má prostě smůlu; takové chování řady manželů je prostě neomluvitelné. Vinen je ten, kdo bije, to't nezpochybnitelné = "může za to on". Jenže - namítám - v demokracii přece nesmí být nikdo nucen k tomu, aby sdílel domácnost s vyvrhelem. Má možnost výběru. V politice se tomu říká volby.

Když se někdo plete zas a zas a je trvale zklamán, že to není ono, jak trpí atd., nevypovídá to informaci jen o tom zlosynovi, podvodníkovi. Ale také o té svedené a bité mase.

Pokud tedy jsme lidu této země vůbec ochotni nějakou rozhodovací schopnost ochotni přiznat ? ...

Nic nového: Češi jsou dobří i špičkoví zaměstnanci, žáci, diváci a posluchači ale řízení necháme raději okupantům, podvodníkům nebo třeba ufonům či ... Moravákům!