Tedy především pravopisně a terminologicky: "střední Evropa" je zeměpisný termín, naprotitomu "Střední Evropa" je výraz geopolitický. Nedávno (11. 2. 2009) se v Moskvě dohadovali český ministr zahraničí Schwarzenberg se svým ruským protějškem Lavrovem o tom, kde leží dva středoevropské státy. Lavrovův výrok: "Bohužel musím připomenout, že podle regionálních skupin OSN leží Česko a Polsko ve východní, nikoliv ve střední Evropě."

Raději hned navíc také jeden citát z britského Economistu. Nejdříve záhlaví a titulek krátké stati o osmi odstavečcích ze strany 14 (únorového čísla z 21. 2.): "Východní Evropa: Argentina na Dunaji?" Celá úvaha začíná dotazem, zda by bylo možné získat z mixáže Východní Asie z roku 1997 s Latinskou Amerikou z roku 2001 "východní Evropu roku 2009". Nepřehlédněte ten detail: autor článku má na mysli i tím malým počátečním písmenem při určování světové strany dotyčné oblasti zřejmě (či snad) -- a zeměpisně -- východ Evropy! (Píše dokonce "eastern Europe"!) --- Asi teď nesmíme zvažovat, že tím "východem" Evropy je možná výlučně Rusko. Balkán je v té Evropě na "jihovýchod".

Hned počínaje druhým odstavcem autor toho zmíněného příspěvku (běžná tradice Economistu ponechává autora jako "anonymního"!) uvádí, že banky v této oblasti -- dříve pod komunistickou vládou -- se chovaly v době "boomu" neuváženě. Čtenáři se připomíná, že řecká vláda doporučila řeckým bankám, aby upustily od půjček na Balkáně. Hned následující věta dodává, že rakouské půjčky do této oblasti obnášejí 80 % HDP Rakouska.

Pro stručnost vynechám třetí odstavec. Ve čtvrtém jsou ale hned ve druhé větě citovány dva státy, jejichž vlády se pokoušejí léčit ty známé současné svízele snižováním úrokových sazeb. Výslovně teď jsou uvedeny Polsko a Česká republika. A hned se k tomu dodává, že to pochopitelně uvedlo měny zmíněných států do zmatku, se zvýšením agónie pro domácnosti... přičemž v posledním odstavečku o pěti řádcích se souhrnně dodává, že "tohle je nejnebezpečnější období pro východoevropské země od pádu Sovětského svazu". Druhá věta konstatuje, že lidem "tam" se bude žít hůř a že budou -- "oprávněně" -- mnohem naštvanější. Poslední věta předvídá, že dojde k vlně "paličatě destruktivního protekcionismu" a k zániku hlavních institucí EU, aby z toho byla katastrofa... (Pro jistotu z originálu: "to turn that into disaster"!)

A byla aspoň její zrůdná předehra. Určitě v ČR se nadmíru dobře ví, že následně začal kurz koruny nápadně rychle -- i když zcela nečekaně a bez pochopitelných okamžitě důvodů -- slábnout. Kdopak by honem nestáhl z takových podezřelých států zřejmě ohrožené investice? Nebylo jistě jednoduché, aby funkcionáři České národní banky a vůdčí politikové ČR možné dohady, založené na neadekvátních tvrzeních, věrohodně vyvrátili. (Pro průhled do věci další argumenty či země sem už nezatahuji.)

Tím nepopírám, že nebýt obrovské půjčky od MMF, EU a Světové banky z podzimu 2008 v celkové výši 25 miliard dolarů mohlo už třeba Maďarsko vyhlásit státní bankrot. Anebo nechci utajit snad dobře známou skutečnost, že každý občan ČR bez výjimky dluží již víc než 100 tisíc Kč, což sečteno dává celkové zadlužení naší ekonomiky (a jen splátky k tomu ročně přidávají další 4 %).

Je užitečné maličko se ještě nad něčím zamyslet. Před první světovou válkou byly ve střední Evropě jen DVA státy, Rakousko-Uhersko a Německo. Teprve po druhé světové válce (a zvláště po vzniku "železné opony"!) ovládl Střední Evropu (s výjimkou Rakouska) Sovětský svaz. Když v souvislosti s událostmi po roce 1989 došlo k ústupu Ruska ze Střední Evropy -- nejen znovusjednocením Německa, obnovenou svrchovaností Polska, ale také dokonce vznikem Ukrajiny -- mluvit a psát paušálně dál o jakési "východoevropské" zóně, zahrnující střední Evropu od Aše až kamsi na Balkán (ne-li po Ural?), je nezodpovědné, nepravdivé a dokonce ideově (ne-li také ekonomicky!) škodlivé.