|
10. 3. 2009
Rozmanitost jako princip polemika s článkem prezidenta Asociace provozovatelů soukromého vysílání Michala Zelenky "Kotrba se ve světě obchodu mýlí", reagujícím na jedno tvrzení v článku Štěpána Kotrby "Komerční rádia mystifikují poslance" v týdeníku Strategie 10/2009Optimalizace a koncentrace je v dnešním globalizovaném světě zmítaném různými krizemi nevyhnutelná, tvrdí prezident APSV Zelenka ve svém článku Kotrba se ve světě obchodu mýlí, autorem původně nazvaném Coca Cola vysílá skoro na všech komerčních rádiích (když zrovna vysílá). Tím ovšem dojde de facto k likvidaci konkurenčního prostředí. To je ale naprostý opak neoliberálních prokapitalistických tezí, valících se z politiky i médií, požadujících rozvoj konkurence a trhu, minimalizaci regulace. Zelenka přiznává, že APSV sdružuje zájmy 95% rozhlasového trhu a přitom mu jde o další snížení nákladů a tím o zvýšení zisku cestou státní regulace. Zelenkovi nestačí podíl APSV 95%. A tvrdí, že to oligopol není. |
OligopolOligopol, neboli koluze, je taková tržní struktura na straně nabídky, kdy v oboru existuje jen velmi málo výrobních firem. Ty potom stanovují samy ceny a směr vývoje celého odvětví. Základní rysy
Chování firem v oligopolu je ovlivněno vzájemnou závislostí. Jeho základní rysy jsou:
Smluvní oligopol
V situaci, kde několik firem prodává stejné nebo podobné výrobky, jejich ceny jsou přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila. Uzavřou tajnou dohodu o stanovení monopolní ceny, každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol.
Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. V rámci větší části trhu, který si ponechá se pak silná oligopolní firma chová jako monopol.
Cenové vůdcovství
Menší firmy v odvětví respektují cenu, kterou určila dominantní firma, protože vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu a jejich nákladové podmínky jsou proto ve srovnání s dominantní firmou horší.
definice oligopolu WIKI Úspory vysokých fixních nákladů chce Zelenka dosáhnout nikoliv efektivitou, popsatelnou jako atraktivita pro posluchače. To už nejde, protože při 95% obsazení trhu se jedná už jen o přerozdělování. Nejde to ani deregulací, zvětšením konkurence na trhu vysílatelů a rozhýbáním svobodných tržních sil, ale zpohodlňujícím omezením konkurenčních tlaků, další koncentrací reklamního trhu či nekonkurenční koncentrací programové nabídky programovým síťováním. Programová pestrost komerčních rádiíRozeberme si programovou pestrost již existujících rádií a sítí. Zjistíme, že snaha odlišit se programovou nabídkou je minimální. Program se zaměřuje na stále stejné, pro reklamu a konzum atraktivní cílové skupiny. Není žádné rádio pro děti, kde by musela být reklama omezena. Není žádné rádio pro seniory, protože nejsou atraktivní spotřebitelé. Kultura je popelkou, neboť posluchače nesjednocuje u nákupních vozíků. Tradiční a lidovou hudbu téměř neuslyšíte. Kdy jste slyšeli v komerčních rádiích cimbál, dechovku či vojenskou hudbu? Jinou než anglofonní či českou populární hudbu nevysílá až na výjimky nikdo. Kdy jste naposled slyšeli v komerčních rádiích řeckou, německou, francouzskou či španělskou populární nebo lidovou hudbu? To není „etno“, ale evropská tvorba, která stojí v naprosté většině mimo zájem českých komerčních rádií... V naprosté většině hudební nabídky vévodí skladby prosazované těmi největšími nadnárodními hudebními vydavatelstvími. Žebříček hitparád české pobočky Mezinárodní federace hudebního průmyslu, který ovšem neukazuje kvalitu, ale masovost a prodejnost. Nebo snad Mamma mia, onen remake popových kýčů od skupiny ABBA, patří mezi to nejkvalitnější? Top 10 – rádia?
Top 10 v prodejnosti?
Evropská rozmanitostRada Evropy, Evropský parlament i Evropská komise ale jako základní veřejný zájem po médiích požadují zajištění informační svobody cestou plurality. Více konkurence – například informační, názorovou a kulturní rozmanitost či právo na ochranu spotřebitelů před komerční mediální manipulací. Požaduje dokonce zrušení omezení, znevýhodňující pod různými záminkami kulturní průmysl EU. Požaduje podporu nezávislých producentů, podporu malých a středních podniků v oboru. Evropský parlament vyslovil podporu Úmluvě UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, v níž je zejména uvedeno, že „kulturní činnosti, statky a služby mají jak hospodářskou, tak i kulturní povahu, jelikož jsou nositeli identit, hodnot a významů, a že by se s nimi tudíž nemělo zacházet, jako by měly pouze odchodní hodnotu“. Třeba § 25 německé Státní smlouvy o vysílání říká, že „je třeba zohlednit. názory menšin“ a „jediný program nesmí v neúměrně míře ovlivňovat utváření veřejného mínění“. Německý vysílací zákon jde dokonce až tak daleko, že u televizí požaduje, aby provozovatel, který svým plnoformátovým programem nebo menšinovým programem zaměřeným na informace dosáhne průměrně 10% sledovanost ročně, byl povinen do šesti měsíců od okamžiku, kdy to zjistí, vyhradit vysílací čas nejméně 260 minut týdně nezávislým třetím osobám – především v oblasti informací, vzdělávání a kultury. Nikoliv dle vlastního výběru, ale dle výsledků soutěže na udělení licence pro tento „vložený“ program. Pod hrozbou odnětí licence. Společná evropská politika tvoří celek a nelze si z ní vybírat jenom to, co se hodí, a odmítat, co se nehodí. Evropa prosazuje a podporuje digitalizaci rozhlasového i televizního vysílání jako proces vedoucí k demonopolizaci technologií i programů a k rozšíření nabídky, v APSV sjednocení provozovatelé 95% segmentu komerčního rozhlasového trhu v Česku nespěchají, protože mají obsazené všechny dostupné rádiové frekvence, nastavené business modely, reklamní sítě a nikdo jiný tak nemá šanci. Evropa požaduje rozmanitost, v APSV sjednocení provozovatelé 95% segmentu komerčního rozhlasového trhu v Česku chtějí další vlastnickou i reklamní koncentraci a legislativní zajištění svých šestnáct let starých licencí na dalších šestnáct let. Nebo navždycky. Amen. Možná jsem v oblasti digitalizace médií a telekomunikací jen příliš velký liberál už od doby, kdy jsem v roce 1998 podporoval protesty proti internetovému monopolu Telecomu pod heslem "Nedopusťme informačně segregovanou společnost!". Akce Internet proti monopolu nakonec vedla k demonopolizaci telekomunikací. Možná tuším, že bez monopolů a oligopolů by nám bylo lépe a ekonomickým normalizátorům kultury hůře... Možná si nemyslím, že když zakážete reklamu, zhroutí se společnost. Možná se jen domnívám, že svět "Bez loga" by byl lepší svět. Možná jen nerozumím tajům ekonomie, ale stále platí tvrzení v mém prvním článku na toto téma, že "komerční rádia mystifikují poslance". Straší je hypotetickými obtížemi rozhlasové digitalizace, ačkoliv by ji mohli podporovat jako technologickou příležitost. Ale kvůli udržení oligopolu to neudělají. Připomeňme si ten citát ze začátku: Optimalizace a koncentrace je přece v dnešním globalizovaném světě zmítaném různými krizemi nevyhnutelná. Slyšíte? Nevyhnutelná. NEVYHNUTELNÁ ! Politika monopolu ale není nikdy pro lidi, ale vždy proti nim. psáno pro týdeník Strategie Naomi Klein: Bez loga, Překlad Pavel Kaas, Dokořán 2005, 2006, ISBN 80-7363-010-9; Argo, ISBN: 80-7203-671-8, EAN: 9788072036714, orig. "No Logo" Harpers Colins 2001 ISBN 0006530400, Picador 2000, ISBN 0312271921, ISBN 0312203438 |
