Jsem si vědom rozměru státu, ve kterém žiji, ale nikdy by mne nenapadlo, že to má být nějakým důvodem k tomu, abych po sobě nechal šlapat nebo dokonce mlčel k tomu, když se šlape po jiných. Je pravda, že jsem byl a jsem za tento svůj životní postoj často bit. Nicméně jsem přesvědčen, že jsem nebyl nikdy bit proto, že jsem šel jako malý někomu velkému z plezíru plivat do piva, ale, alespoň doufám, proto, že někdo velký plival bezdůvodně do piva malým nebo ještě menším než já a to právě a právě jen proto, že byl velký. Mohl jsem se mýlit, mohl jsem být vnímán naprosto odlišně od svých záměrů, ale jsem už prostě takový. Domnívám se, že možnost ozvat se proti tomu, co se mi nelíbí, je základním lidským právem a v určitých situacích je zároveň povinností, kterou na sebe musí někdo vzít. Nikoliv popichovat jiné, ale sebrat se sám a jít někomu říct, že to, co dělá, je svinstvo a že se to ví. Znám dobře úsloví, „že s tím můžeme nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to že je také to jediné, co s tím můžeme dělat“. Držím se zároveň úsloví, že pokud je to opravdu to jediné, co lze učinit, o to více je to třeba udělat. Být člověkem znamená především uchovat si vlastní důstojnost.

Často, když jsem konfrontován mnohými „weltmanny“ a světáky všeho druhu s malostí českých poměrů, nedostatečností českého jazyka a omezeností českého ducha, tak si připomínám dvě věci. Tou první je všechno to, co dokázala česká malá a omezená povaha ve vztahu ke Slovensku a Slovákům za 75 let společné státnosti a potom jihočeskou rybniční soustavu. Je jí už skoro půl tisíciletí let a pořád je skvěle funkční a užitečná v souladu s původními plány. Pokud si vezmete k ruce kupecké počty, tak zjistíte, že jen na hráz rybníka Rožmberka bylo spotřebováno tolik materiálu, že by z něj byla pátá největší pyramida světa. Na jediný velký rybník v malých Čechách, který dokázal společně s celou jihočeskou rybniční soustavou velkou část naší země uchránit při povodních v roce 2002 toho nejhoršího.

Mimochodem, o stavbě soustavy existuje docela podrobná dokumentace. Možná, že kdyby si dal někdo práci a vyjádřil celé dílo v několika číslech, šlo by určitě o jednu z největších staveb světa a jednu z mála, která tak dobře slouží i v moderní době. Nejde o nějaké falešné zvedání si ega. Jde spíše o to, uvědomit si, že to největší a nejlepší nemusí být za každou cenu někde jinde a že i my máme právo říkat si svoje k věcem, které se nás týkají.