25. 2. 2009
Facebook a Bebo infantilizují lidskou myslServery tzv. sociálních sítí zosobňují riziko, že v polovině jednadvacátého století bude mysl dospělých lidí na úrovni malých dětí. Nebude schopna se déle soustředit, bude vyžadovat senzacionalismus, nebude schopna empatie vůči druhým a bude mít velmi chabé povědomí o vlastní totožnosti. Varování vydala čelná britská neurovědkyně, Lady Greenfieldová, profesorka synaptické farmakologie v Lincoln College v Oxfordu. Přiměla britskou vládu, aby přiznala, že vládní práce o regulaci internetu se nezabývají psychologickým dopadem internetu na děti. |
Greenfieldová konstatovala v Horní sněmovně, že zkušenosti dětí ze serverů jako Facebook či Bebo "neobsahují soudržné narativy ani dlouhodobější význam". Pokud je vystaven mladý mozek od samého počátku světu rychlé akce a reakce, neustálým novým obrazům na obrazovce, které blikají na zmáčknutí knoflíku, takové rychlé změny obrazů mohou vést k tomu, že si mozek zvykne fungovat jedině v těchto krátkých časových intervalech. Bylo by vhodné studovat, zda skutečnost, že za posledních deset let je naše kultura naprosto závislá na technologiích obrazovky, má nějakou souvislost s tím, že se za totéž období ztrojnásobil počet předpisů na metylfenidat, lék, který se předepisuje jedincům, trpícím hyperaktivitou v důsledku neschopnosti se soustředit. Greenfieldová také varovala před "tím, že lidé výrazně dávají přednost okamžité zkušenosti, kde je její bezprostřednost daleko důležitější než uvažování nad následky. Konec konců, při počítačové hře se všechno dá zahrát znovu, všechno je opakovatelné. Důraz je na bezprostřední zkušenost." Děti podle Greenfieldové také ztratí schopnost vcítit se do druhých lidí, nebudou-li číst romány. "V počítačové hře je cílem osvobodit princeznu. V románe se člověk doví o princezně, co je to za člověka." Servery jako Facebook či Twitter poskytují uživatelům "neustále ujišťování, že vás ostatní poslouchají, uznávají a že jste důležití. Ruku v ruce s tím jde oddálení od stresu každodenních rozhovorů tváří v tvář. "Takové rozhovory jsou ale daleko nebezpečnější, odehrávají se v reálném čase, aniž by měl člověk čas si vymýšlet vtipné repliky" a vyžadují "tělesná gesta, citlivost při užívání hlasu, a možná i feromony, které ostatní lidé vnímají podvědomě". Řešení však podle Greenfieldové není v regulaci, ale ve vzdělávání, v kultuře a ve společnosti. Podrobnosti v angličtině ZDE |