Divím se, co jsem zas informací, že je ČR běžně považována za součást východní Evropy, vyvolal. Bylo by možná docela dobré, kdyby se Češi nestarali pořád o to, co si o nich kdo myslí a zda jsou po světě známí, vždyť je to úplně jedno. Naprosto přece nezáleží na tom, že si o nich třeba nikdo moc nemyslí, protože o nich neví, a že lidé považují ČR za součást východní Evropy. Vždyť je to jedno.

Čeští studenti mi vykládali, jak při příjezdu do Londýna, kde pracovali jako au pair, jim ukazovala zaměstnavatelka černoška, jak se splachuje záchod; jiným zase místní lidé vysvětlovali: "Tohle je supermarket!" :) Pitomost nezná mezí nikde.

Zakomplexovanost je zbytečná. Nemusíme se poměřovat tím, co si o nás kdo myslí. Včera mi povídala americká historička Mary Heimannová, že jí jde už docela hodně na nervy, když lidé tvrdí, že žijí "v srdci Evropy". Vyrostla v Belgii a tam to slyšela každý druhý den. Pak žila v Praze, kde jí to tvrdili zase Češi. Totéž tvrdí - že jsou přesně v "srdci Evropy" - lidé v pobaltských zemích... :)

Horší je ta neznalost angličtiny, jíž se ČR vyčleňuje z mezinárodního diskursu. Vím, o čem mluvím. To se ve školství nemělo zanedbat a i když je to dávno s křížkem po funuse, jednou z nejdůležitějších věcí by mělo být, aby vzdělaní mladí Češi dokázali psát a argumentovat téměř rodilou (near native) angličtinou jako většina ostatních vzdělaných mladých lidí v Evropě a vlastně kdekoliv na světě.