Až dosud chabě fungující grantová politika je z úsporných důvodů tak výrazně omezována, že se již nedá mluvit o podpoře české literatury. Navíc udělování grantů stále ovlivňují i mimoliterární hlediska, takže díla mnohých autorů jsou z grantové politiky předem eliminována bez ohledu na kvalitu.

Rok od roku je situace svízelnější pro velkou většinu českých spisovatelů, kteří pro své dobré rukopisy nenacházejí nakladatele. Pokud vůbec spisovatel najde nakladatele, obdrží honorář v takové výši, že přímo degraduje spisovatelovu práci, mnozí nakladatelé neplatí honoráře vůbec nebo dokonce požadují, aby si spisovatel sehnal sponzora či si vydání knihy zaplatil. Spisovatel se tak dostal do nedůstojné role ochotníka a prosebníka.

Žádná malá či středně velká demokratická země si nenechala zlikvidovat národní literaturu tržními vztahy, její rozvoj různými způsoby stimuluje stát. Nejde jen o národní literaturu, postupná likvidace zasahuje celou neziskovou profesionální a zájmovou oblast kultury.

Devastace estetických hodnot, ubohé postavení naší kultury a s ní i literatury jsou pouze odrazem morálního stavu naší společnosti. Za téměř dvacet let od převratu v naší společnosti nebylo nastoleno to, co bychom mohli nazvat kulturní politikou, tedy důstojnou koncepcí, která by legislativně a ekonomicky podporovala vznik a šíření nových literárních děl a garantovala promyšlené vydávání literatury klasické.

Obdobný názor na tristní stav české literatury a postavení spisovatelů má i většina členů dalších spisovatelských sdružení. Dávno nastal čas odložit světonázorové odlišnosti a společně hájit naše profesní zájmy. Znovu se proto vracíme k některým námětům, které jsme navrhovali už před lety a které považujeme za stále více naléhavější. Věříme, že i další spisovatelská sdružení se vyjádří k stavu naší literatury a že společně najdeme slyšení na půdě Ministerstva kultury ČR a u našich zákonodárců.

1. Navrhujeme, aby byla stanovena výše rabatu z prodeje knih a současně byl určen podíl komisního a pevného prodeje. Distributoři od nakladatelů dnes požadují až 55 procent rabatu. Tuto výši považujeme za nehoráznou, ve svém konečném dopadu likviduje vydávání všech žánrů hodnotné nekomerční domácí literatury. Navíc distributoři berou knihy pouze do komisního prodeje, takže neriskují nic, veškerý risk nese nakladatel.

2. U knih navrhujeme zrušit daň z přidané hodnoty. Knihy se staly luxusním zbožím, které si ze svých příjmů nemůže dovolit kupovat už ani většina intelektuálů a vědců.

3. Po roce 1990 se prosadil mýtus, že i kultura sama musí v tržních vztazích obstát. Stát proto vydědil kulturu z ekonomické sféry svého vlivu a v polovině devadesátých let minulého století vynucenou legislativou proti tehdejší většině hlasů umělců zbavil umělecké organizace hlavního zdroje financování, jímž byly umělecké fondy, a to převedením fondů na nadační princip. Považujeme převedení kulturních fondů na nadace za velmi nešťastné rozhodnutí. Nadační princip se totálně neosvědčil.

Navrhujeme, aby nadační princip uměleckých fondů byl zrušen a byly obnoveny umělecké fondy v původní podobě tak, aby zdrojem jejich příjmů byl dvouprocentní příspěvek z honorářů za uměleckou činnost a jednoprocentní příspěvek ze zisků nakladatelství, vydavatelství, kulturních agentur, provozovatelů uměleckých děl, dědiců kulturních děl, galerií, vystavovatelů apod.

Odvody uměleckým fondům by si pak fyzické i právnické osoby odečetly při daňovém přiznání. Ze získané finanční částky by jednotlivé umělecké fondy mohly podporovat činnost uměleckých organizací, mohly by podporovat vznik, realizace a šíření nových uměleckých děl, zařízení sloužící k zprostředkování tvorby, mohla by se udělovat tvůrčí stipendia a tvůrčí příspěvky. Vedle toho by fondy zase mohly obnovit svou sociální funkci, například různé formy výpomoci potřebným umělcům a podobně.

4. Navrhujeme účinněji motivovat nakladatele k vydávání hodnotné nekomerční domácí literatury tak, aby nakladatel mohl realizovat knižní titul bez rizika prodělku. Uvítali bychom, kdyby ministerstvo kultury plně rozvinulo svůj už po léta fungující model odkupování knih od nakladatelů pro potřeby knihoven. Tento model je stále více finančně limitován a týká se jen velmi omezeného počtu vybraných titulů, takže původní velmi vítaný záměr podpory domácí literatury je naplňován spíše jen symbolicky.

5. Navrhujeme, aby se na půdě Ministerstva kultury ČR sešli zástupci spisovatelských sdružení se zástupci profesní organizace nakladatelů a za přítomnosti odborníka na autorské právo byly vypracovány základní vzorové licenční smlouvy, které by byly určující pro všechna nakladatelství. Důvodem je to, že mnohá nakladatelství s autory uzavírají smlouvy, které lze označit za diletantské, arogantní a v konečném právním výkladu často neplatné. Bohužel, autoři z neznalosti zákona anebo i v tísni takové smlouvy podepisují.

■ ■ ■

Unie českých spisovatelů považuje národní literaturu za pilíř národní kultury, bez ní národ přestává být národem. Stanovení výše rabatu, zrušení daně z přidané hodnoty u knih, obnova uměleckých fondů a odkupování hodnotných knih domácí literatury od nakladatelů pro potřeby knihoven je pouze jedna z mnoha vícezdrojových cest, jak národní neziskové literatuře a jejím tvůrcům znovu vrátit důstojné postavení v širokém spektru naší kultury a naší společnosti.