Dva zdroje vývoje

Vznik prostředku 2S25 Sprut-SD je vlastně výsledkem dvojice záměrů. Tím prvním byl vývoj lehkého tanku, tedy lehkého pásového bojového vozidla, které má oproti standardním tankům nižší odolnost, ale vyšší pohyblivost a srovnatelnou palebnou sílu. V případě Ruska by takový obrněnec měl nahrazovat zastaralé plovoucí tanky PT-76. V průběhu 60., 70. a 80. let vznikla řada programů podobných vozidel s kanony ráže 85, 90 a 100 mm a podvozek jednoho z nich (Objekt 685) se stal základem pro úspěšné bojové vozidlo pěchoty BMP-3, avšak žádnému se nepodařilo překročit fázi návrhu nebo prototypu.

Druhým zdrojem vývoje 2S25 bylo úsilí vytvořit moderní prostředek palebné podpory vhodný pro Vzdušná výsadková vojska (VDV), která v Rusku tradičně fungují jako samostatná složka ozbrojených sil. Páteř jejich výbavy představují výsadková bojová vozidla řady BMD, jejichž palebná síla je sice úctyhodná (nejnovější BMD-4 má 100mm kanon), nicméně proti dnešním tankům přece jen nedostačuje. Vznikl tedy návrh zkonstruovat na bázi BMD nové vozidlo, jež by disponovalo zbraní na úrovni soudobých tanků. Vozidlo samozřejmě mělo být obojživelné a vysoce pohyblivé. Vzhledem k předpokladu služby u VDV se požadovala možnost přepravy v letounech Iljušin Il-76 a možnost vysazování ze vzduchu.

Tvůrcem vhodného prostředku se stal Volgogradský traktorový závod (VTZ), jenž na počátku 90. let prezentoval studii vozidla na upraveném podvozku BMD-3 s novou věží a odlehčenou verzí 125mm kanonu známého z ruských tanků. Studie nesla vývojové označení Objekt 252 a přes tehdejší finanční problémy ruských ozbrojených sil se dočkala státní podpory. První kusy opustily brány VTZ na přelomu století. Oficiální vstup do výzbroje se uskutečnil v roce 2006, ale dosud stále slouží jen poměrně nízký počet kusů. Podle aktuálních plánů by VDV měla do roku 2015 obdržet 57 exemplářů vozidel 2S25 Sprut-SD.

Špičková pohyblivost

V ruské vojenské terminologií bývá Sprut-SD označován jako samohybný protitankový kanon (samochodnaja protivotankovaja puška); západní názvosloví už ale tento pojem neužívá, takže Sprut-SD se zpravidla řadí mezi stíhače tanků, přestože jeho univerzální využití bez problémů dovoluje pokládat jej za plnohodnotný lehký tank. Ruské ozbrojené síly jej používají zejména jako vysoce pohyblivý prostředek, nabízející výsadkářům mohutnou palebnou sílu v situacích, kdy je nasazení klasických tanků nevhodné či nemožné.

Osádka vozidla 2S25 Sprut-SD je tříčlenná. Vpředu uprostřed sedí řidič-mechanik, za nímž je prostor velitele (vpravo) a střelce (vlevo). Jak už bylo uvedeno výše, podvozek je odvozen od šasi BMD-3, ovšem má sedm dvojic pojezdových kol namísto pěti. Podobně jako BMD-3 má hydropneumatické zavěšení kol, díky kterému lze nastavovat světlou výšku v rozmezí od 190 do 590 mm; změnu v plném rozsahu lze provést během šesti až sedmi vteřin. O pohon se stará dieselový agregát 2V06-2S o výkonu 375 kW (510 koní), jenž dokáže kromě standardní nafty fungovat i na jiná paliva (včetně leteckého petroleje). Díky poměrně nízké hmotnosti dosahuje Sprut-SD vynikajících výkonů na silnici i v terénu; dokonce se uvádí, že se svou pohyblivostí téměř vyrovnává připravovaným bojovým vozidlům série FCS (Future Combat System), která by v příštích letech chtěla zavést do výzbroje americká armáda.

Vedle vysoké rychlosti na zemi se může tento obrněnec pochlubit i schopností plavby. Starají se o ni dva vodomety v zádi, s nimiž Sprut-SD může na hladině dosáhnout rychlosti okolo 10 km/h. Kvůli zvýšení vztlaku má vozidlo komory v bocích naplněné vzduchem a pumpy, které dokážou zevnitř odčerpávat vodu. Sprut-SD se může pohybovat i na mořské hladině ve vlnách o síle 3, takže v dlouhodobější perspektivě se s ním počítá nejenom ve výzbroji výsadkářů, ale zřejmě také u jednotek námořní pěchoty.

Působivá výzbroj

Nízké bojové hmotnosti (18 tun) bylo dosaženo zejména díky využití pancéřování ze speciální hliníkové slitiny, která byla vytvořena v 60. letech pro vozidlo BMD-1 a dosud se s úspěchem používá; její přesné složení je ovšem přísně utajováno. 2S25 Sprut-SD je ale těžší než vozidla série BMD, která váží od 8 do 13 tun, takže pro jeho výsadek z letadla nestačí dnešní systémy Kentavr a Raketavr užívané pro BMD. Je známo, že výsadkové zařízení vhodné pro Sprut-SD se podobá svým předchůdcům základním principem, tzn. kombinací padáků a brzdicích raket, ale jeho přesné parametry dosud zveřejněny nebyly.

Primární výzbroj obrněnce tvoří 125mm kanon 2A75 s hladkým vývrtem, který je produktem 9. dělostřeleckého závodu, resp. konstrukční kanceláře Petrov. V zásadě se jedná o modifikaci kanonu 2A45, což je odlehčená verze děla 2A46, jež tvoří výzbroj ruských tanků T-72, T-80 a T-90. První aplikací byl tažený protitankový kanon jménem 2A45 Sprut-A, následoval systém s pomocnou pohonnou jednotkou 2A45M Sprut-B a konečně kanon 2A75 vhodný pro montáž do obrněných bojových vozidel. Od původního 2A46 se liší především výkonnější brzdou, jež podstatně snižuje sílu i délku zákluzu (700 mm), takže odlehčený kanon je možno instalovat i do lehčích typů bojových prostředků.

Pro kanon jsou standardně k dispozici čtyři typy munice, jimiž jsou kumulativní, podkaliberní průbojná, tříštivo-trhavá a náboj 3UBK20 s protitankovou řízenou raketou 9M119. Jedná se o hlavní prvek zbraňového systému 9K119 Invar, což je verze systému Refleks, jenž se používá v tancích s kanonem 2A46. Nejnovější raketa 9M119M Invar-M má dosah cca 5000 m a nese tandemovou kumulativní hlavici, díky které dokáže neutralizovat dynamickou ochranu a za ní probít pancéřování o ekvivalentní tloušťce 750 mm. 2S25 Sprut-SD disponuje automatickým nabíjecím zařízením, v němž je umístěno 22 kusů munice a jež umožňuje vést palbu rychlostí sedmi ran za minutu. V korbě se nalézá dalších 18 nábojů. Sekundární výzbroj tvoří koaxiální kulomet PKT ráže 7,62 mm, pro který je převážena zásoba 4000 kusů munice. Pro obranu má vozidlo rovněž dýmotvorný systém; ten představují dvě šestice 81mm dýmových granátometů systému 902B Tuča montované na zadní části věže.

Přístrojové vybavení

Věž má plný kruhový odměr a 125mm kanon i 7,62mm kulomet jsou uloženy na lafetě, která umožňuje náměr od –5 do +15 stupňů při míření vpřed, popř. od –3 do +17 stupňů při míření vzad. Prostředek Sprut-SD je vybaven špičkovým systémem řízení palby, jenž snese srovnání s přístrojovým vybavením soudobých tanků. Poměrně nezvyklé je, že prostor velitele i střelce jsou z tohoto hlediska vybaveny téměř stejně; oba muži mají k dispozici zaměřovač s denním a nočním kanálem, stabilizací ve dvou osách, laserovým dálkoměrem a laserovým kompletem určeným pro navádění řízených raket systému Invar. Přístroje umožňují zvětšování čtyřikrát a osmkrát v denním, resp. 5,5krát v nočním režimu.

Kanon i kulomet jsou normálně obsluhovány střelcem, avšak pult velitele obsahuje duplikáty ovládacích prvků pro obě zbraně. Z popisu systému řízení palby vyplývá, že patrně disponuje schopností „hunter-killer“, tj. možností „předání“ sledovaného cíle mezi velitelem a střelcem. Samozřejmostí v dnešní době je automatické sledování pohyblivých cílů. Není přesně známo, jaký je maximální účinný dostřel prostředku Sprut-SD, ale vzhledem k tomu, že palebná síla i technologická úroveň systému řízení palby se vyrovnají soudobým tankům, lze předpokládat, že Sprut-SD se jim podobá i dostřelem. Pro srovnání lze uvést, že tank T-90S může zasáhnout terč o rozměrech 2×2 m běžným podkaliberním granátem na vzdálenost nejméně 2500 m, a to za libovolných světelných nebo povětrnostních podmínek.

Souhrnně se dá konstatovat, že vozidlo 2S25 Sprut-SD představuje ve své kategorii světovou špičku. Palebnou silou i přístrojovým vybavením se přinejmenším rovná nejlepším západním stíhačům tanků či lehkým tankům (jako je švédský CV90120), které ale ještě předčí možností výsadku na padáku a excelentní pohyblivostí. Výkony vozidla Sprut-SD vzbudily oprávněnou pozornost i v zahraničí; mezi případné zájemce se řadí Jižní Korea a Indie. A jelikož Moskva považuje vzdušné výsadkové síly za důležitý nástroj bezpečnostní politiky, je pravděpodobné, že Sprut-SD se objeví i v zahraničních misích.

Psáno pro Střeleckou Revue 12/2008