Modrou vystřídala oranžová a červená. Vše neurčuje pouze matematická analýza vítězství bývalých, ale i trendy změn, které jsou hlubinné. Češi měli teď možnost poznat Modrou šanci v praxi. A ještě ji poznají. Je to drahá zkušenost, ale nutná... Přispěje k prožitkům tragédií, k poznání rozporů mezi sny a očekáváními - a reálným naplněním. Svými životními preferencemi nepreferují Češi zvýšená rizika čnící za lákavými příležitostmi. Nejsou hráči. Nejsou dobyvatelé budoucích teritorií, kolonizátoři. Nejsou lovci. Daleko více se jejich myšlení blíží onomu "selskému" rozumu. Nejdříve je třeba zasít, aby bylo možné sklidit.

Proč tedy setrvávat na starém, proporčním volebním modelu, proč nevyužít lákavé možnosti legálními prostředky "svobodných voleb" omezit počet politických stran na tři (ČSSD, KSČM, ODS) nebo dokonce na dvě (ČSSD, ODS) ?

Protože je to nečestné vůči občanům, vůči voličům. Nepřinese to redukci názorů, nezjednoduší to myšlení lidí. Přinese to jen frustraci pro větší procento voličů, kteří budou mít pocit, že jejich hlas nic neovlivnil. A příště mohou podlehnout vábení sirén laciného populismu či dokonce krajního extremismu. Zoufalství, frustrace a ponížení je špatný rádce u uren.

Dlouhodobě jsou čeští voliči rozděleni na dvě stejné poloviny - pravici a levici. Není to jen v jejich politických preferencích, ale v odpovědích na stovky otázek průzkumů veřejného mínění. V hodnotovém žebříčku. Gaussova křivka se brzy po vystřízlivění ze "sametu" srovnala do standardní evropské podoby. Stejné rozdělení přirozené i v jiných zemích. Ve Francii řešili tento problém kohabitací. V Británii názorové dilema mezi levicí a pravicí řešila Fabiánská společnost do středu směřujícím konceptem New Labour, který vygeneroval Tonyho Blaira, ale zároveň s ním i válku v Iráku. To proto, že "New" Labour se vzdálila od toho jistého starého - "labour" a vydala se na tenký led kompromisů se "středovými" voliči - bílými límečky postmoderní doby. Nevydrželo to dlouho, i když na tom mnozí bezcharakterní vydělali.

Teď se stejnou cestou vydává britská pravice, kterou začali zajímat levicoví voliči. překročit střed pro ni bude ještě těžší. Absurdní je, že si BRITSKÁ KONZERVATIVNÍ strana vzala jako poradce pro budoucí volby šéfa americké společnosti Google Erica Schmidta. Google je přitom téměř absolutní symbol GLOBÁLNÍHO LIBERALISMU, od idejí teritoriálně a kulturně podmíněného konzervativismu na hony vzdáleného. Google a hon na lišku... Brrr...

Stejný koncept jako v Británii fabiánci navrhoval v letech 1993-4 předsedovi tehdejší ČSSD, prognostikovi Zemanovi i jeho politický analytik, sociolog Oto Novotný. Ano, stejný Oto Novotný, který teď řídí spolu s liberálem Dimunem kroky předsedy ČSSD Paroubka. Zeman, který pohrdal bezkoncepčností tehdejších středových politiků (zbytků po OF: LSNS, OH a podobnými) Novotného tenkrát s jeho "pragmatickým posunem" vyhodil na hodinu z Lidového domu. Obrátil se k tradiční levici, i když sám levičákem nebyl. Nechtěl ale připustit třicet procent pro komunisty. Sociální demokracii dovedl z nemohoucí opozice na vchol politické scény a do vlády. Přitom ovšem zapomněl, že i růžovou zahradu je třeba udržovat a kultivovat. Zplanělé houští vlastní partaje zdivočelo v regionech k nepoznání a to nakonec pohřbilo i svého zahradníka. Posun do středu, ono široké rozkročení, dělá z levicové, idejí naplněné politiky chladný mocenský kalkul. Po Špidlovi nebyla jiná možnost, než se na jedno straně rozkročit do leva a na druhé straně doprava. Příležitosti jsou tam, kde je možný obchod, ne tam, kde jsou jednoznačné ideové mantinely. Ten pravý krok byl delší, než měl. Moc korumpuje. Současná postzemanovská sociální demokracie diskutuje, do jaké míry být sociální i do jaké míry zůstat demokratická.

Pravice si toto dilema nikdy nepřipustila. Peníze jsou moc a moc jsou peníze. To je vertikála poslušnosti, která je v duchu ideologie kapitalismu neměnná. Pro levici je to složité rozhodnutí. Mít lehce nabytou moc a přitom ztratit ideovou oporu "strany pro dolních deset milionů", nebo o každičkou píď moci každý den bojovat, ale moci se zaštiťovat vůlí a názory občanů? Matematické kalkulace na tomto základním dilematu nic nemění. Couvnete-li jednou, naučili jste se couvat. A budete couvat dál a dál... Do každé budoucnosti vedou vždy dvě cesty. Jedna jednoduchá, ale bludná, druhá složitá a plná úskalí, ale vedoucí k poznání. Je snadné zvolit cestu matematického vítězství. Daleko složitější je obhajovat svoji pravdu svou prací každý den. Je snadné zvolit jednoduchou cestu...

Cesta zjednodušení politické scény na dva silné bloky přinese korupční kohabitaci moci. Pro jedny příležitost, pro druhé zklamání. ODS nabízí sociálním demokratům, jak zlikvidovat své současné politické partnery a podělit se jednou provždy. Je na sociálních demokratech, zda chtějí zůstat sociální a být i nadále demokratičtí.

Paroubek: Navrhované změny volebního zákona odporují Ústavě ZDE