10. 2. 2009
Protiraketová obrana a mezinárodní politika:Nejde o pacifismus, ale o vyvážené soustavyNechtěl jsem zase rozpitvávat otázku radaru, ale to, co se děje v posledních dnech a hodinách mne opět trochu nabudilo, píše Petr Škoda z Německa. Musím kladně ohodnotit Vás poslední článek týkající se této problematiky. Z článku lze vyčíst, že se díváte na tyto otázky s odstupem a v širších souvislostech. To je podle mne velmi podstatné. |
Kdo bez emocí sleduje situaci, dojde snadno k názoru, že je třeba vytvořit nějaký širší systém bezpečnosti, který by udržel současné zbrojní potenciály na uzdě. A to co nejdříve, vzhledem k tomu, že poslední současné smlouvy končí platnost. Zda se, že tímto směrem je zaměřena i současná Obamova politika. Obamu rozhodně nepokládám za snílka a naivku. I kdyby byl, tak má kolem sebe řadu velmi schopných lidí. Je třeba si všimnout i toho, podle mne významného detailu, že se nedávno sešel v Moskvě starý lišák Kissinger s druhým neméně zkušeným lišákem Primakovem. Pokud mohu soudit z Kissingerových knížek, z toho, jak popisuje vytváření aliancí a systému rovnováhy (s odkazy od Richelieua, Vídeňský kongres až po dnešek) nejsou tato jednání ve špatných rukou. V těchto systémech nejde přece o pacifismus, ale o vyvážené soustavy, kde se zúčastnění (pokud možno nejméně tři) navzájem hlídají a udržují v rovnováze tak, jak to zde ostatně již bylo. Já osobně vkládám naděje v to, že se vytvoření takového systému podaří. Je to totiž, podle mne jediná cesta, jak se vyhnout nebezpečí světové katastrofy. Špatných zkušeností se systémem: "vlítnout tam a střílet"snad již bylo dost. A pevně doufám, že v tomto systému nebude třeba postavit radar panu Neoralovi za zahrádkou. Pro pana Litoše bych měl možná tip na jednu knížku, která se mnichovským komplexem zabývá: Frey, E.: Das Hitler Syndrom. Über den Umgang mit dem Bösen in der Weltpolitik. Eichborn Frankfurt /M, 2005. Tam je poměrně dobře popsáno, jak se vyvarovat chamberlainovstvi ale zůstat přitom střízlivě na zemi. A teď, co mne vlastně vyprovokovalo k tomuto psaní. Poslechl jsem si oficiální představitele tohoto státu, o víkendu z Mnichova, dnes večer paní ministryni v besedě v rozhlase. Smutné až katastrofické. Tito politici, ale i většina novinářů mainstreamu nám presentují, ale k našemu neštěstí i cizincům, radar jako něco, co musíme a chceme mít, jako dítě hračku. Navíc snad dnes vyjedou v tomto duchu jednat i za moře. Nikde jsem dosud neslyšel od těchto lidí, v jaké konkrétní souvislosti tento radar s celým, zřejmě chystaným, systémem mezinárodní bezpečnosti má být, jak do tohoto systému zapadá. Jen nekonkrétní věci a dohady. Ono to totiž ani nejde, protože tento systém se teprve tvoří. Pokud by se jejich uvažování skutečně soustředilo na ten omezený okruh věci, co nám prezentují (ani se mi tomu nechce věřit u tak vzdělaných paní a panu v takových postaveních), pak bych to musel ohodnotit známým "přehled žaludského krále" anebo "dělají z nás v..". Ale ve slušné společnosti dělných lidí je dobrým zvykem prezentovat projekt jako celek se všemi souvislosti a dopady. Balamutit lidi popisem méně podstaných detailů je vždy nedůvěryhodné. Poznamenal bych ještě, že je zajímavé, že pan starosta Neoral, jak sám někdy, pokud se nemýlím, o sobě tvrdí, v těchto věcech amatér a samouk, je schopen presentovat tento problém i ve zmíněných souvislostech. Z oficiálních míst jsem takový pohled ještě neslyšel (jen snad, abych byl spravedlivý, od Luboše Zaorálka, ale toho bych do skupiny "Oficiálních" v tomto smyslu neradil). Držím palce Honzíkovi, a úspěch 18.2 v Bruselu.
|