A pokud se k celé věci vyjadřuje i sám prezident Klaus a stavbě chobotnice zabraňovat i vlastním tělem, pak to něco znamená! Otázkou na tělo je ale to, kde byl ten zájem veřejnosti v době, kdy se mezi úředníky odmítal první projekt Jana Kaplického na Letné ( památník obětem komunismu v 90. letech). Kdo z nás vlastně znal širší Kaplického tvorbu? Pravda, teď už je nás mnohem víc, ale byla k tomu potřeba vysoká daň. Až smrtí umělce ho lidé doceňují a vlastně se tváří, jako by ho vždycky od počátku a bez jediného zaváhání podporovali. Stačí otevřít noviny, vždyť stránek o Janu Kaplickém a jeho tvorbě je tam vskutku požehnaně.

Dost natolik, aby Jan Palach, hrdina boje proti komunismu zaplakal. Jako by nestačilo, že v jedné z televizních reportáží nevěděli studenti stejnojmenného gymnázia, kdo vlastně ten Jan Palach byl a proč právě po něm nese jejich škola jméno. Stojí za tím vším snad atraktivita osobností a jejich tvorby? Umění a kontroverze proti boji za svobodu slova a odvaha zajít i nejdál pro svoje přesvědčení? Je snadné říci, že není možné se neustále dívat do minulosti a musíme začít žít tím co je. Tak nač řešit komunismus, vždyť koho to má pořád zajímat stále to samé dokola...

Jenže to je právě to, můžeme tomu říkat třeba zapomnění. Až čas nám ukáže, jestli právě tohle zapomnění nepotká i osobu Jana Kaplického.