A to se nám, ženám, stále jaksi nedostává. A není divu, jsme-li celou psanou historii vychovávány jako slunečnice a naše milovaná druhá polovina lidstva jako slunce, za kterým máme právo a povinnost se otáčet, jemu se s vděčností či strachem klanět.

Na vánočním večírku, kde jsem byla, se hovořilo o politice i o ženách v ní, netěší se velké popularitě ani mezi ženami. Ženská solidarita by ohrožovala teritorium, ve kterém je boj o samce prvořadým zájmem, neboť na ženských bedrech leží biologická zodpovědnost za udržení živočišného druhu homo consuments. Žena, která si vedle mateřství troufne vstoupit do teritoria mužských her, musí přistoupit na jejich pravidla, nikoliv oni na její. Oni nezpomalí, ona musí zrychlit. Najmout si chůvu, paní do domácnosti, ve dne, v noci, bez ohledu na potřeby rodiny a dětí, být k dispozici nadřazenému vůdci v hierarchickém žebříčku. A pokud možno na sebe neupozorňovat a neprovokovat.

K tomu, aby ženská perspektiva byla v politice a ve veřejném životě znatelná, by nás muselo být v politice aspoň 30 %, vyplynulo ze závěrů Mezinárodní konference, kterou jsem spoluorganizovala v r. 1995. A jediné, harmonicky fungující společenství, které se mi podařilo napříč kulturami dohledat, mělo vyvážený počet žen a mužů v rozhodovacím orgánu města, tedy 5 : 5. Ještě je třeba podotknout, že to bylo v zemi, kde se po sňatku jméno ženy nemění na něčí --ová. Identita dětství, dospívání a dospělosti tam u žen zůstává zachována. Ženy jsou slunci a nestávají se výchovou a kulturou slunečnicemi.

Před více než sto lety naznačil TGM určitá východiska, nicméně hrách na stěnu házel, stejně tak Tomáš Baťa radou, aby se děti ve školách, ještě před rovnicemi o třech neznámých, naučily základním počtům: mám-li v peněžence pět korun, mohu utratit pět korun, nikoliv deset. Toto však překonali novodobí ekonomové, pro které jsou dluhy hybatelem ekonomiky, ale také příčinou finanční a společenské krize.

Zpět k ženám. První liga ve fotbale je nám nedostupná, nemáme na ni čas, fyzičku a ani nás nebaví honit se za míčem a dávat góly, jako by šlo o život. Ve sportu jsou discipliny už dávno rozdělené na mužské a ženské, dříve bývaly populární oddělené školy dívčí a chlapecké. Dnes mě napadá, že nás naši gentlemani do politiky jen tak nepustí. Postů je méně než kandidátů na ně, vytváříme nežádoucí konkurenci. Navíc, proč vidět oběma očima, když jednooký může být králem? Jak by to asi vypadalo a dopadalo, kdybychom politiku, rozpočet a vše, co s tím souvisí, rozdělili na ženskou a mužskou?

Neklepejte si na čelo, něco takového jako gender budgeting existuje, doufejme jen, že neskončí v propadlišti dějin jako výše zmíněné odkazy...