Stalo se zažitou praxí naší -- dokonce veřejnoprávní televize -- že v týdnu, kdy probíhají v celém světě oslavy konce Druhé světové války, na českou obrazovku nepronikne jediný film země, která na území mé vlasti přišla o tři sta tisíc svých vojáků. Jestliže podobné propagandistické akce za bývalého režimu měly omezený časový prostor, a zhruba od poloviny 60. let se u nás začínaly promítat i západní filmy o historii 2. světové války (vzpomínám na promítání 70 mm dvojdílného filmu Bitva o Ardeny v roce 1966 v Králově Poli v Brně), nyní jsme už překročili dvě desítky let od změny režimu, nicméně "vymývání mozků" má zaděláno na další řádku let.

Formanovy filmy Černý Petr , Hoří má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky ovlivnily nejednu generaci filmových diváků. V tématickém pořadu (ČT 2, 3.1.2009) "Zlatá šedesátá" o československém filmovém zázraku konstatoval režisér, po zkušenostech z Ameriky, že dává přednost komerčnímu tlaku před nátlakem ideologickým. Jako divák dávám přednost, ať se to líbí nebo ne, filmům vzniklých bez potřeby vyhovět standardizovanému vkusu miliónů konzumentů. Forman, ostatně, v Československu - stejně jako v Hollywoodu -- dokázal nemožné. Jeho filmy se sotva kdy budou prodávat v českých trafikách spolu s AHOJ a BLESKEM.

Televizní zmagoření ohrožuje samotnou produkci filmů. Nebo snad seriály a filmovým škvárem odchovaný divák zatouží po myšlenkově náročném filmu? Po avantgardním uměleckém zachycení reálného života, bez oněch přikrášlení a stylizací, jak je mu denně nabízeno coby reality show? A filmy padesát let staré, odrážející doslova poválečnou realitu života lidí v této zemi, svědčí o životě daleko vkusněji než většina dnešní filmové a televizní produkce.

A to jsem původně chtěl psát o jiné podivuhodnosti spojené s programovou skladbou vysílání české televize. O ignorování MS juniorů do 20 let v Kanadě. Tamní stadiony praskají ve švech, když je přítomno přes 19 tisíc diváků na zápasech Kanady, USA, Ruska, Švédska, Slovenska, ČR, a naše televize nezajistí přenosy nebo dají přednost běžným zápasům NHL.(Dokonce veřejnoprávní rozhlas informuje v Česku zcela běžně nejdříve o výsledcích zápasů NHL, a vůbec neoznámí nejnovější výsledky naší nejvyšší soutěže.) Přitom se jedná o sport č. 1 v zimním období, o výkon mládežnického družstva, který sledují nejen prvoligoví trenéři (Na iDNES si na ignorantství ČT stěžoval 5.1. trenér Vladimír Růžička. Prý viděl všechny zápasy Slováků...). Slovenská televize zařadila semifinálový zápas Slovensko-Švédsko dokonce na STV 1. Je česká praxe možná v jiné zemi? Pochybuji.